Pamatuje si ještě někdo, co se dělo pod kostelem? Je to už 71 let.

Na pražské povstání pamětníci vzpomínají ve více zajímavých článcích na Spořilovských novinách: Například Pavel Roček - (...) "8. května na Zbraslavské náměstí přivádějí jednotky SS rukojmí, kteří jsou ze Spořilova a odvádějí je na Zbraslavský zámek. (...) V noci z 8. na 9. května nechalo gestapo stát rukojmí u zdi zámku před kulomety ozbrojených vojáků. (...)"
Když se přiblížila Rudá armáda, rukojmí byli propuštěni a vrátili se domů, jejich věznitelé byli internováni pod kostelem sv. Anežky. V prostorách pod kostelem byli asi měsíc internováni kromě těchto věznitelů také etničtí Němci ze Spořilova a (skuteční či domnělí) kolaboranti.

Na událost vzpomíná herec Jiří Suchý, jeho text byl otištěn ve farních novinách spořilovského kostela:


"Můj otec míval v suterénu kostela malou dílnu, kde za to, že se stal jakýmsi údržbářem kostelního zařízení, mohl si pracovat na svých věcech - většinou tu vytvářel figurky pro své loutkové divadlo. Loutky, kterým po klatovsku říkal „klacíky“. Tou dobou ještě nebyl pod kostelem onen legendární sál pro různé přednášky a dokonce pro divadlo, které tu rozpoutal Ivan Vyskočil se svým „kolektivem ZU - MRA“ - kolektivem pro zušlechtění mravů. (...) Ten sál pod kostelem byl pak v květnu 1945 svědkem neskutečných zločinů. Pár dobrodruhů, kteří si říkali revoluční garda, posbíralo po spořilově občany německé národnosti a bez jakýchkoli soudů a bez jakýchkoli rozdílů si chodili téměř denně pod kostel zamučit. Po večerních bohoslužbách vtrhla tato smečka do suterénních prostorů a co se tam dělo, není známo.
Jen vím, že když byli Němci asi po měsíci deportováni někam jinam a my jsme mohli vstoupit do oněch prostor, zaznamenali jsme po stěnách rozstříkanou krev. A všechno nasvědčovalo tomu, v jakých úděsných hygienických podmínkách tu zajatci museli žít. Spali tu na holé zemi a ven na vzduch směla vyjít na chvíli jen jedna matka s novorozenětem. Podél kostela se občas objevila mrtvola zabalená do balicího papíru, která tam ležela, dokud ji neodvezli. A nad tím vším zněly velebné zvuky varhan a zpěv věřících. Byl to horror. Ale i to patří k historii spořilovského kostela."

Vážení čtenáři, pokud byste třeba věděli o někom, kdo by se mohl vzpomenout na nějaké podrobnosti, napište prosím, mancam@seznam.cz

Magdalena Martinovská, Jihovýchodní III, Spořilov

P.S. V článku Vladimíra Prchlíka Na pohnuté události Pražského národního povstání na Spořilově, které prožil opět na Spořilově, bratr Lang vzpomíná: „Pražského povstání jsem se zúčastnil již na Spořilově. Ač jsem vážil 58 kilogramů (po návratu z koncentráku pozn.MM) , cítil jsem se v pořádku. Dne 6. května 1945 jsem dostal ve spořilovské škole pušku s krátkým poučením o používání a s Radkem Šlapákem jsme dostali úkol zalehnout na západním konci Severozápadní IV. V 9 hodin 45 minut nás přišli vystřídat bratři Bulín, Novák a nrtm. Stýblo… Proto se chodím často poklonit jejich památce na náměstí – my měli štěstí, ale oni tam položili životy zákeřnou střelbou snad příslušníka Hitlerjugend.“ Další velice zajímavý text i fotografie jsou zde.