Pražská plynárenská Distribuce, a. s., zajistí v oblasti své územní působnosti v souvislosti se zahájením zimní topné sezony preventivní nárazovou odorizaci zemního plynu. Ta začne v pondělí 18. listopadu 2019 v dopoledních hodinách. Potrvá do pátku 22. listopadu 2019 a následně bude postupně odeznívat. Termín odorizace je sjednocen u všech distribučních společností v rámci ČR.
„Bezpečí občanů je pro nás prioritou, proto městská společnost Pražská plynárenská každý rok provádí takzvanou odorizaci. Zemní plyn bude v těchto dnech nasycen dvojnásobným množstvím látky s intenzivním a charakteristickým zápachem, což umožní snadnou identifikaci i zcela nepatrných, jinak těžko postřehnutelných, úniků zemního plynu, zejména pak v rámci domovních a bytových rozvodů. Minulý rok bylo díky tomuto opatření zjištěno několik desítek případů úniku plynu,“ říká radní hl. m. Prahy pro majetek a městské firmy Jan Chabr.

Téměř 80 tisíc deváťáků čeká výběr střední školy. Ujasnit si priority, zájmy a vlastní možnosti pomáhá výstava Schola Pragensis. Největší přehlídka středních a vyšších odborných škol v Česku proběhne letos od čtvrtka 28. do soboty 30. listopadu v Kongresovém centru Praha. Vstup pro všechny je zdarma.

Dne 6.11.2019 zemřela po těžké nemoci paní Františka Hana Garlíková ze Spořilova v požehnaném věku nedožitých 99.let. S velkým nadšením a vytrvalostí se věnovala umělecké tvorbě panenek v národních krojích.
Jako čtrnáctiletá nastoupila do punčochárny v Baťově továrně ve Zlíně. Při práci vystudovala Baťovu střední obchodní školu a stala se účetní. Ve svých sedmnácti letech ji zaujalo šití národních krojů na panenky, které obchodníci přibalovali ke krabicím i s obuví. Úspěch byl veliký a zákazníci si objednali panenky za půl milionu korun. V padesátých letech začala pracovat jako návrhářka v módních závodech, naposledy ve Svazu výrobních družstev v Praze. Po roce 1989 se vrátila k výrobě krojů na panenky, kterou později převedla do Boršic. Tam získala dobré spolupracovnice, které vyráběly kroje ve velkém, a vyvážela je s úspěchem do světa. V posledním období šily až 34 druhů krojů. V soutěži o nejkrásnější panenku získala Františka Garlíková v roce 1993 v Brémách bronzovou medaili.

Zdá se to neuvěřitelné, ale již patnáct let jsme s vámi. A přitom jste si Spořilovské noviny na webové adrese www.sporilov.info našli sami. A jsou mezi vámi nejenom čtenáři ze Spořilova, ale i z Michle, Chodovce, Chodova, Zahradního Města, ale i z mnohem vzdálenějších míst - i přes fakt, že nemáme téměř žádnou vlastní reklamu, žádné vlastní billboardy, inzerci v televizi nebo letáky ve schránkách.
Za uplynulá léta se Spořilovské noviny staly encyklopedií starého a nového Spořilova a jsou i přes různé těžkosti technického i čistě lidského rázu trvale aktualizovaným informačním zdrojem z této pražské čtvrti. I na základě vašich připomínek se je snažíme přehledně třídit do tématických rubrik. Těší nás jakékoliv reakce a diskuse, které jsou pro nás důkazem, že projekt obyvatele Spořilova zajímá, čtvrť ve které žijí jim není lhostejná a mají ji rádi.
Vedle řady dobrovolníků a spolupracovníků nás v neposlední řadě těší i odezva místních podnikatelů a firem, kteří mají zájem se na stránkách prezentovat, a tím projekt Spořilovských novin podporují. Díky tomu může vyjít i jednou za čas tištěná podoba novin, kterou šíříme mezi svými přáteli a známými. Jako již tradičně, i letos vychází Spořilovské noviny ve spolupráci s členy Sboru pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova, kteří zajišťují jejich distribuci.
Věříme, že Spořilovské noviny zůstanou pro vás i nadále místem, kam rádi a pravidelně zavítáte a že i vy sami v budoucnu přispějete vlastním článkem, reportáží, fejetonem, anketou.

Stáhněte si Spořilovské noviny 1/2019 - vytiskněte a šiřte dále mezi lidmi, kteří nemají přístup na internet nebo k němu přistupují omezeně.

Mezi významná výročí letošního roku, která jsou spojená se Spořilovem bezesporu patří i deset let od vzniku Sboru pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova (2. 11. 2009).

V roce 2019 vydalo Masarykovo demokratické hnutí jako svou výroční publikaci v edici Masarykovy knižnice „HLAS“ souhrnnou historickou knihu „MASARYK A LEGIE“, jejímž autorem je Doc. Ing.Vratislav Preclík, CSc., místopředseda Masarykova demokratického hnutí a Sboru pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova na Spořilově.

Velmi dobře si pamatuji na události okolo 17. listopadu 1989, který se stal rozhodujícím počátkem obratu společenských poměrů v naší vlasti. V ten den panovala nejenom v hlavním městě Praze, avšak po celé zemi napjatá, přitom radostná nálada plná naděje a očekávání. Tato velkolepá dějinná událost, označovaná tradičně za sametovou nebo něžnou revoluci, se započala v souvislosti se svoláním pietního shromáždění studentů Karlovy univerzity u vysokoškolských kolejí na pražském Albertově k uctění památky oběti nacistického běsnění v roce 1939 studenta - hrdiny Jana Opletala.
Na 17. listopad 1989 si pamatuji velmi dobře. Náš syn Vladimír pobýval právě v nemocnici Na Slupi. Z jeho nemocničního pokoje jsme s napětím sledovali neobyčejné divadlo pod námi. Okolo šestnácté hodiny zaznívá studentský chorál „Gaudeamus igitur, juvenes dum sumus“, zpívaný zástupy nadšených studentů a přihlížejících občanů. Celé prostranství v areálu lékařské fakulty je plné, schody z Kateřinské ulice se proměnily v tribunu. Nikdo z nás tehdy netušil, že půjde o datum, které vstoupí do československých dějin.
Moje živá vzpomínka na události listopadových dnů zahrnuje velmi často opakovanou příhodu, kdy se v zástupech demonstrantů na Václavském náměstí a na Letné uskutečnila neuvěřitelná setkání přátel po letech. Tak jsem například před nakladatelstvím Melantrich potkal mezi desetitisíci neznámých lidí po dlouhých letech, které uplynuly od studií na elektrotechnické fakultě pražské techniky, mého výborného kolegu Jiřího Nováka ze Střešovic. V několika větách náhodného rozhovoru jsme si připomněli naše dlouholeté, do té doby ale nám oběma skryté sokolství. A po několika letech díky obnově činnosti Československé obce sokolské jsme již společně s nadšením a obětavostí nacvičovali a v roce 1994 oba vystoupili na sletovém sokolském stadionu na Strahově na hromadném vystoupení mužů na XII. Všesokolském sletu, prvním po listopadové revoluci.

---

A jak jste události před třiceti lety prožívali Vy? Napište nám na noviny@sporilov.info

Vážení a milí přátelé, 29. října jsme se v Praze na Olšanských hřbitovech naposledy rozloučili s mou tetou, dokumentární režisérkou a průkopnicí ekologického filmu v Československu Olgou Růžičkovou, rozenou Sixtovou (10.2.1921, Velim-18.10.2019, Praha-Spořilov).
Slavnostní rozloučení spolumoderoval otec Tomáš Eliáš Paseka z františkánského řádu, kterému děkuji za krásná duchovní slova. Ti, kdo mou (naši) tetu znali osobně či z vyprávění, si ji mohou upomenout v úterním nekrologu z Lidových novin (nutno rozkliknout odkaz níže, v nouzi dodám scan). Kdo ji znal blíže, ví že šlo o mimořádně skromnou osobu, která odmítala jakékoli zviditelňování. Její zesnulý choť Jiří byl katolíkem, ona evangeličkou z ČČE. Oba se drželi hesla, že křesťany jako celek má spojovat především láska k bližnímu a rozdíly ve výkladu víry jsou až sekundární veličinou. Velmi podporovali ekumenické sbližování mezi církvemi a účastnili se různých ekumenických akcí, navštěvovali "obě své církve", a tak není náhodou, že římský katolík Jiří odpočívá v evangelickém kolumbáriu v Nuslích, kdežto českobratrská evangelička Olga dala přednost rozloučení vedenému katolickým knězem ze Spořilova...

Radovan Lovčí, Olžin synovec z manželovy strany

K 30. výročí svatořečení sv. Anežky České se uskuteční ve spořilovském kostele sv. Anežky České a Patronů českých celá řada zajímavých akcí. Přinášíme jejich přehled: