Jak začala a proběhla v květnu 1945 revoluce na Spořilově (2)

Se Zdeňkem Novotným a ostatními kluky jsme byli v jedné třídě spořilovské školy, kde jsme v době, kdy jsme nebyli ve službě, odpočívali a spali na žíněnkách. Spořilovské ženy obsadily školní kuchyni a z potravin donesených z krámů nebo z domova vařili skromná jídla a čaj. Měl jsem často službu u radia nebo u telefonu, nebo před ředitelnou, kde bylo velitelství a sídlo spořilovského revolučního výboru. Zprávy ostatní vzkazy a informace jsem potom roznášel na určená místa. Před ředitelnou jsem v noci stál a kolikrát jsem téměř usnul ve stoje. Druhý den jsme uvítali zprávu zahraničního rozhlasu, že jednotky americké armády 6. května osvobodily Plzeň. V Remeši dál probíhalo jednání o německé kapitulaci a Němci se snažili odložit jednání o dalších 48 hodin. O strohých zprávách našeho revolučního rozhlasu a zahraničního rozhlasu, převážně BBC jsme roznášeli informace.



Na okraji Spořilova vznikly barikády. Byl nedostatek zbraní a střeliva a tak často s holýma rukama nebo s nedostatečnou výzbrojí povstalci hájili Spořilov před náporem německé armády a jednotek SS generála Schörnera, která jej obklíčila tanky z jihu a jihozápadu.

Nedostatek zbraní byl velký a tak tříčlenné hlídky spořilovských občanů měli často jen jednu pušku s několika náboji. To vypozorovali i tak zvaní hodní Němci, kteří se vyhnuli internaci a byli ponechání ve svých domcích. Ti začali střílet ze svých bytů po našich hlídkách i po lidech jdoucích po ulicích. Nosil jsem jídlo hlavně na stanoviště u sokolského letního cvičiště blízko Haciendy na jihu Spořilova. 7. května se vracejí Němci a na stanovištích se střílí. Když jsem se vrátil z jedné pochůzky do školy, dověděl jsem se, že pod náporem vracejících se Němců padli naši občané, jeden také na rohu Jihozápadní IV., kde jsem před chvílí byl. Ten den padli na stanovištích Dr. Bedřich Krejný, František Novák, Antonín Zacharda a také tatínek mé spolužačky František Bulín. Dalšími oběťmi revoluce byli spořilovští občané V. Hruška, J. Stýblo a F. Nekovář, tatínek Slávka Nekováře, který bydlel pod námi v Jihovýchodní I.

Spořilovští bojovníci podlehli značné převaze Němců, kteří se znovu zmocnili velení. V noci ze 7. na 8. května byl vydán rozkaz k úplné kapitulaci Spořilova. Znamenalo to, že se musí odevzdat okamžitě všechny zbraně na náměstí. Veškeré mužské obyvatelstvo ve věku od 16 do 60 let se musí shromáždit dne 8. května v 5 hodin ráno na náměstí a budou jako zajatci – rukojmí odvedeni pod dozorem vojáků SS na Pankrác, kde budou internováni. Nesplnění tohoto rozkazu se trestá okamžitým zastřelením.

Rozkaz roznášely povstalecké hlídky po Spořilově. Tak jsem zase obíhal domky v horní části Spořilova a hlásil tuto smutnou zprávu. Pak jsem se s mladšími kluky pod 16 let a několika povstalci staršími 60ti let schoval v jedné třídě ve škole a čekali, co se dále stane.

My, mladší 16ti let a muži starší 60ti let co jsme zůstali ve spořilovské škole, jsme se z hlášení zahraničního rozhlasu a později i českého povstaleckého radia dověděli, že krátce po půlnoci 7. května podepsali zástupci nacistického Německa ve francouzské Remeši bezpodmínečnou kapitulaci. Kapitulace měla vstoupit v platnost jednu minutu po půlnoci z 8. na 9. května. K slavnostnímu aktu došlo v hlavním stanu maršála Žukova 9. května mezi 0:16 a 0:43, teda v době, kdy již bezpodmínečná kapitulace vstoupila v platnost.

Vladimír Dvořák
(pokračování)