Adolf Branald (4.10.1910 - 28.9.2008) - zamyšlení nad literárním dílem

Spisovatel, který prožil většinu života na Spořilově, začínal ve 30. letech jako autor ochotnických veseloher se zpěvy, které psal společně se svým otcem Richardem. S divadelním prostředím souvisí i jeho první román Stříbrná paruka (1947), dvoudílná kronika o českých kočovných společnostech. Od tradičního vypravěčství a starosvětského idylismu se Branald v knize o Sevemím nádraží propracovával k próze se závažnějším uměleckým záměrem, který se však po roce 1948 nesetkal s pochopením. Jeho styl vypravěčství, kde převažoval smysl pro všednost, se dostával se do rozporu s dogmatickým socialistickým realismem.
Zvláště Lazaretnímu vlaku byla vytýkána bezideovost, nepochopení role Sovětského svazu a komunistické strany ve válce včetně žánrového figurkářství. Schematismu se Branald bránil i v historických prózách s tematikou dělnického hnutí a sociálních konfliktů (Chléb a písně, 1952; Král železnic, 1959), ve kterých převažuje zájem o autentické zachycení různých specifických společenských prostředí.

Pozoruhodným dílem je Vizita (1967). Obsáhlý reportážní román ze zdravotnického prostředí se dokonce dočkal i filmového zpracování (Vizita, Sestřičky). Děj se odehrává v okresní nemocnici a v jednom z přilehlých zdravotních obvodů. Tři části knihy (Anamnéza, Diagnóza, Terapie) jsou rámovány prologem a epilogem. V každé z nich se nepravidelně střídají kapitoly vytvářející čtyři dějová pásma, která se na několika místech navzájem dotýkají nebo prolínají. Svět pacientů zastupují bacilonosiči Prepsl a Bartůněk. Prepsl je bývalý tulák, ale po čase izolaci přivykne; naproti tomu Bartůněk umírá, když pozná, že žádné z jeho šesti dětí není ochotno se o něj postarat. Postava zdravotní sestry Marie Sahulové, přeložené z trestu do terénu, spojuje prostředí nemocnice s horským a sociálně zanedbaným obvodem. Marie se pod dohledem zkušené "babi" rychle učí zodpovědnosti a zakrátko sama zvládne akutní případ porodu během převozu rodičky do nemocnice. K manželství směřuje její vztah k ošetřovateli koní Petrovi. Třetí pásmo se soustřeďuje kolem primáře Pařízka a chirurgického oddělení. Pařízek získá autoritu úspěšnou implantací kardiostimulátoru, kterou zatím prováděly jen specializované výzkumné týmy, ale i poté zůstává vnitřně nejistý (odcizil se mu syn, po dřívějších zkušenostech se obává nevyzpytatelných "kádrových mlýnů").Sepětí profesní a soukromé problematiky charakterizuje i poslední dějové pásmo, sledující ambiciózního, ale nepříliš schopného doktora Hartla a jeho ženu, gynekoložku Kateřinu, která manžela podvádí s psychiatrem Semanským. Ve Vizitě Branald syntetizoval své zkušenosti z dvou rozdílných etap vlastní tvorby - již zmíněných 50. let a z 60. let,, kdy se jako reportér zapojil do úsilí české prózy o neschematické zachycení současnosti (Ztráty a nálezy, 1961; Promenáda s jelenem, 1963; Důvod k zabití, 1969).
Metoda spojujíci rysy románu a Iiteratury faktu zůstala pro Branalda typická i v 70. a 80. letech (Dva muži v jedné válce, 1979; Zrození velkoměsta, 1985). V části své tvorby (zvláště v biografických románech Zlaté stíny, 1980, a My od filmu, 1988) se autor zároveň vracel k starosvětskému, Lehce ironizovanému idylismu své románové prvotiny Stříbrná paruka (1947) a vzpomínkové knížky Skřínka s líčidly (1960). Ve svých nejnovějších knihách pak zrekapituloval vlastní zkušenosti s literární tvorbou, redaktorskou činností a veřejným působením vůbec, a to formou jednak fejetonistickou (Andělské schody, 1990; Báječní muži na okřídlených ořích, 1992), jednak memoárovou (Živé obrazy,1992; Převleky mého města 2000).

PŘEHLED DÍLA: * Stříbrná paruka, 1947, o kočovných hercích * Severní nádraží, 1949 * Lazaretní vlak, 1950, rozšířen 1959 * Chléb a písně, 1952 * Hrdinové všedních dnů, dva díly 1953 - 1954 * Dědeček automobil, 1955, historický román * Vandrovali vandrovníci, 1956 * V hlavní roli Matyáš * Ztráty a nálezy * Zlaté stíny * Důvod k zabití * Zrození velkoměsta * Král železnic, 1959, román o vzestupu a pádu jednoho podnikatele * Skříňka s líčidly, 1960, román z hereckého prostředí * Kouzelné zrcadlo, 1961, román o malíři Cyrilu Boudovi * Voják revoluce, 1962, o pracovníku KSČ J. Harusovi * Promenáda s jelenem, 1963 * Tisíc a jedno dobrodružství * Vizita, 1967 * Důvod k zabití, 1969 * Sentimentální průvodce po pražském nábřeží, 1970 * Valčík z Lohengrina, 1972 * Dva muži v jedné válce, 1979 * Zlaté stíny, 1980 * My od divadla, 1983 * My od filmu, 1988 * Andělské schody * Pražské promenády * Báječní muži na okřídlených ořích * Živé obrazy, 1992, vzpomínky * Děkovačka bez pugétů, 1995, vzpomínky * Převleky mého města, 2000


Redakce Spořilovských novin uvítá jakékoliv doplnění, vzpomínku na mistra a spořilovského patriota Adolfa Branalda.