Byl vypuštěn 24. října 1978, tedy před 40 lety, ze sovětského arktického kosmodromu nosnou raketou Kosmos-3M společně s mateřskou družicí Interkosmos-18. Jako student elektronické fakulty v roce 1964 při prázdninové stáži v Geofyzikálním ústavu na pražském Spořilově jsem se seznámil vědeckým pracovníkem RNDr. Jiřím Mrázkem, CSc. Zabýval se geomagnetickými jevy v ionosféře a šířením elektromagnetických vln v magnetosféře země. Byl renomovaným amatérem vysílačem (značka OK1GM).
Pro radiové amatéry předpovídal šíření radiových vln v různých spektrech. Podle mne byl duchovním otcem šířením nízkofrekvenčních hvizdů v magnetosféře a ionosféře. V souvislosti s touto činností se podílel na počátečních projektech družice Magion. Odtud jméno MAGnetosféraIONnosféra. Na projektu Magion se podílely dvě výzkumné pracoviště z Prahy 4. Vědeckou náplní zajišťoval Geofyzikální ústav ČSAV (od roku 1994 lidé i program přešli do Ústavu fyziky atmosféry AV ČR) pod vedením Ing. Pavla Třísky, CSc. a Ing. Jaroslava Vojty. Konstrukční část navrhla Divize pozemních radiokomunikací, TESLA Výzkumný ústav pro sdělovací techniku, pod vedením Ing. Miloslava Studničky ve spolupráci s ionosférickým ústavem ČSAV.
Družice Magion měla tvar kvádru o rozměrech 30 × 30 × 16 cm a hmotnost 15 kg. Z tohoto tělesa vyčnívaly do prostoru komunikační antény a prvky čidel. Povrch byl pokryt panely napájecích solárních článků. Stabilizaci družice v prostoru zabezpečoval magnetický systém interakcí se zemským magnetickým polem. Konstrukci navrhl Jaroslav Plichta z Tesly.
Mezi palubní vybavení patřily telemetrický vysílač v pásmu 137 MHz o výkonu 250 mW a vysílač v pásmu 400 MHz o výkonu 1,5 W. Návrh a výrobu zjistil Dr. Josef Plzák, CSc. s Tesly. Pro povelování a řízení družice sloužil 24kanálový systém s přijímačem na frekvenci 149 MHz. Přístroje pro měření fyzikálních charakteristik byly představovány Geigerův-Müllerovým počítačem ionosférického záření, měřičem nízkofrekvenčního elektromagnetického pole, 16kanálovým frekvenčním analyzátorem a experimentem s měřením elektrického a magnetického pole do frekvence 16 kHz.
Pro let vybraný exemplář se na oběžné dráze věnoval zkoumání zemské magnetosféry a ionosféry Země (proto „Magion“), tedy vysokých vrstev atmosféry, která intenzivně ovlivňuje činnost Slunce. „Mateřská“ družice Interkosmos-18 měřila některé stejné charakteristiky magnetosféry jako družice Magion. Protože vědci dobře znali jejich vzájemnou pozici a vzdálenost, mohli snadno porovnat údaje z obou zařízení a ověřit prostorové rozložení elektrického a magnetického pole do frekvence 16 kHz , jak se „počasí“ v těchto vrstvách atmosféry proměňuje se vzdáleností. Po oddělení od satelitu Interkosmos-18 rotovala družice Magion kolem své osy , aby sluneční panely přivrácené k slunci udržovaly teplotu v rozmezí 22-28 stupňů Celsia. Bylo to poprvé, kdy integrované obvody typu C-MOS (šetřící energii), byly použity bez hermetizace.
Panská Ves je malá vesnice v Libereckém kraji v okrese Česká Lípa. Pro polohu minimálního rušení elektromagnetických vln byla vybrána jako Ionosférická observatoř ČSAV. Byla zde umístěna povelovací a kontrolní linka družice Magion kterou navrhl Ludvík Majer z Tesly VÚST . K samotnému ovládání družice Magion sloužil pozemní vysílač o výkonu 200 W, který navrhl Ing. Pavel Michálek z Tesly VÚST. Přijímací centrum vyvinul Ing. Václav Grim z Tesly VÚST, na kterém jsem se podílem i já . Šroubovicové antény vyvinul Ing. František Kolmačka a Jindřich Macoun z Tesly VÚST .
Výsledky výzkumu znázorňují prostorové rozložení elektrického a magnetického pole do frekvence 16 kHz. Přírodní signály vznikající při výboji blesku na jižní polokouli. Postupem doby, než se k nám dostanou po magnetické silokřivce, se signál zdeformuje. Podle toho se dá zjistit, kudy se šířil. Hvizdy putují kolem země magnetosférou, což také dalo základ družici Magion. Svému účelu sloužila družice téměř tři roky, než v zemské atmosféře 10. září 1981 zanikla.
V 80.letech minulého století pracovníci Divize poz. rad. komunikací řešili elektronickou ochranu státní hranice úkolu Přehrada a vývoj na programu Interkosmos šel k útlumu. V této době Ústav fyziky atmosféry AV ČR pod vedením Ing. Pavla Třísky, CSc. a Ing. Jaroslava Vojty vyvinul řadu systémů Magion 2-5 , některé jsou ve funkci doposud. Na těchto projektech se pracovníci Tesly neúčastnili. Jen Ing. Pavel Michálek vyvinul 200 W vysílač pro lety družic po oválných trajektoriích.V roce 1991 došlo ke změně organizačního uspořádání podniku. Vzniká 9 samostatných divizí, které jsou v obchodním rejstříku zapsány jako odštěpné závody. Divize pro pozemní mobilní rádiové spoje se transformovala na APEX spol. s r. o.- rádiové systémy. Převzala rádiový systém ISIDR pro městkou hromadnou dopravu. Vyvinula RIKOS® - Řídící kontrolní a odbavovací systém pro MHD a systém SHERLOG - komponenty systému pro rádiové vyhledávání zcizených vozidel.
Ing.Pavel Roček
Literatura: TESLAelektronics 1/80, číslo 13
Satelit se záhadným jménem Magion 
