Rubriky
Spořilováci sobě
Kam na Spořilově?
Poslední komentáře
"pokračování Za silnicí už byl nový Spořilov, lemoval ji činžák končící něčím jako kotelnou šedomodr . . . " (Srpen 1968 na Spořilově) "Mí rodiče bydleli v bé dvojce od roku 1964. Když přijeli Rusové, bylo mi tři a půl. Jako jedináček z . . . " (Srpen 1968 na Spořilově) "Milí naši zákazníci a podporovatelé! 🍀 Po dnešní schůzce s firmou Mercatus jsme se dobrali . . . " (Kdo bude provozovat farmářské trhy na Spořilově?) "Dobrý den, ráda bych se zeptala jak dopadl výběr provozovatele farmářských trhů na Roztylském náměst . . . " (Kdo bude provozovat farmářské trhy na Spořilově?) "Dobrý den, nevíte náhodou někdo z vás, kde konkrétně architekt Karel Koželka na sídlišti Spořilov . . . " (Život na spořilovském sídlišti v roce 1970) "Mila Michaelo, jsme vrstevnici. Ja chodil do C a ty bud do a nebo B. Moje sestra Lida s tvoji sestr . . . " (Zapomenutá školní fotografie ze ZŠ Jižní) "ze s Renatou jsem chodil do prvni tridy. Ale ta pak nejak zmizela stejne jako Olina Tvrda. mnohem po . . . " (Spitznerovi vzpomínají na Spořilov - díl 1.) "Tento názor je kvalitní." (Víte, kudy do volební místnosti? Poradí vám mapová aplikace) "pokud někdo netrefí do volební místnosti bez aplikace, je otázka, jestli by měl mít volební právo.. . . . " (Víte, kudy do volební místnosti? Poradí vám mapová aplikace) "A jak to souvisí s článkem?" (D1 u Spořilova přestala být dálnicí!) Kam s ním na Spořilově
Spořilovský kalendář
|
100 let Spořilova
Blíží se významné výročí naší čtvrti. Vlastníte zajímavé dokumenty, fotografie, výstřižky z historie Spořilova? Napište nám na noviny@sporilov.info. Rádi si materiály okopírujeme, naskenujeme a vrátíme zpět. Budeme rádi i za jakékoliv písemné, zvukové či obrazové vzpomínky k událostem z let 1925 - 2025, které hýbaly Spořilovem, uvítáme i zmínky o významných osobnostech, které na Spořilově žily či působily.
Nabízí se celá řada možností, jak si výročí naší čtvrti připomenout... a doplnit tak informace, které v minulých letech byly publikovány v knihách Převleky mého města, Spořilov - Největší zahradní město Velké Prahy, Spořilov - komunita a její osobnosti, Po stopách spořilovských legionářů, Vzpomínky na spořilovské sokolské divadlo a Toulky minulostí starého Spořilova. Po stopách skřítka HajáskaVydáno dne 16. 09. 2008 (3877 přečtení)
Kromě těch významných obyvatel Spořilova a okolí, kteří jsou (či byli) "z masa a kostí", existuje též nejméně jedna místní postava pohádková. Není jí nikdo menší, než skřítek-uspávač Hajásko spisovatele a režiséra Jaroslava Bočka (1932 - 2003). Když zapátráme v 31. ročníku časopisu Mateřídouška, kde dětská sci-fi vycházela na pokračování, dočteme se hned v prvním odstavci, jak to tenkrát bylo:
Na samém konci Prahy, v Záběhlicích, zrovna tak v polovině cesty mezi Spořilovem a Zahradním Městem, leží rybník Hamrák. A na jeho břehu, v dutině vrby, bydlel skřítek Hajásko. Každý večer popadl brašničku s instrumenty a vydal se po obvodě. Obešel celý Spořilov a celé Zahradní Město a cestou prosmejčil i Záběhlice, a kdekoliv uviděl za oknem otevřené dětské oči, vklouzl do pokoje tak, že ho nikdo z dospělých nezpozoroval, a hned se dal do díla. Hajásko už na první pohled poznal, proč ten kluk či ona holčička nemohou usnout, a podle toho také ordinoval. Lehčím případům stačilo jenom dýchnout na čílko nebo do zátylku, a maličký uličník se hned odporoučel do Hajan. Nad těžšími roztáhl pohádkový deštníček, a těm skutečně zarputilým neusínačům, kteří se chtěli ještě napít a ještě pomeranč na noc a ještě jednou se jít vyčůrat, pouštěl na strop obrázky z malé laterny magiky, a k tomu jim do ouška šeptal pohádky. Pro naprosto beznadějné měl krabičku s čuchacím práškem makové vůně. Ale tu ještě nikdy neotevřel a stále si ji schovával na horší časy. Hned v první kapitole se děj rozjede, už na šesté stránce je jasné, že nepůjde o žádnou idylku z mechu a kapradí: Hajásko dostává dopis od praprastrýčka Ole Zavřiočka z Kodaně, který ho zve na slavnostní narozeninovou hostinu. Hajásko se den nato vydá na cestu svým autíčkem Cililink, ovšem před Litoměřicemi se setká s objevitelem hvězdnatých světů, jinoplanetníkem Pišpuntou, který pro poruchu kosmické lodě musel nouzově přistát. Hajásko Pišpuntovi pomůže opravit karburátor a Pišpunta ho oplátkou chce odvézt do Kodaně; vlivem navigační chyby se ale oba hrdinové vydají daleko do vesmíru a zažijí vskutku prapodivná dobrodružství. Připomeňme si je jen názvy kapitol - už ony napovídají, že autor byl významnou postavou v historii české sci-fi literatury: Jak se Hajásko nedostal do města Kodaně Jak Hajásko rozsoudil dva opeřence Jak pochopili, že stálá proměna je radost Jak zmizeli po našem Co bylo na Železné planetě Jak se Hajásko přece dostal do města Kodaně Jak se znovu setkali Jak luštili záhadu bludných meteoritů Kterak a kam unikli bludným meteoritům Jak chtěl Pišpunta Hajáska překvapit Co zažili mezi Měďáky Jak Hajásko vysvětloval, jak se mizí po anglicku. Na rozdíl od Hajáskových pohádkových kolegů, jejichž největšími nepřáteli jsou vosa Otylka, tropický motýl Ibrahim a podobný hmyz, skřítek s jinoplanetníkem musejí čelit potvorám jako Litý Železňák, Sklozubec a formeloví dvojníci. O napínavé situace, do kterých se hrdinové dostanou při shánění měděného drátku, nutného pro opravu kosmické lodi, není nouze. Příběhy ilustroval Radek Pilař, který byl také spoluautorem třináctidílného animovaného večerníčku Putování skřítka Hajáska. Ten Československá televize vyrobila v r. 1978 a poprvé vysílala v prosinci roku 1980, zatím naposledy pak letos v lednu až březnu v neděli v 6.35 ráno. Proč ne v čase Večerníčku, ví snad jen jinoplanetník Pišpunta. Názvy epizod se od názvů kapitol liší, je to zřejmě dáno rozdílem počtu kapitol (12 čísel časopisu) a epizod (večerníčky jich obvykle mají 13) a nutností rozumně uzavřít děj ke konci každé z epizod, aby seriálový Pišpunta se závěrečnou znělkou večerníčku neskončil ve Sklozubcově tlamě a opravdový Hajásko pak týž večer nespotřeboval všechen čuchací prášek makové vůně na zklidňování vyděšených dětských diváků. Naši cestovatelé se však ve finále šťastně dostanou zpět na Zemi a Pišpunta Hajáska vyloží doma: Talíř svištěl a hvízdal. Najednou zahlédli tisíce světel rozložených po kopcích, mezi nimi se matně leskl zákrut řeky. Svištění ustalo, talíř se přehoupl přes dva vršky a pak zastavil a dosedl. Udělalo se najednou takové zvláštní ticho a Hajásko se rozhlížel. Viděl vzdálené sídliště a hladinu rybníka, v níž se i v šeru zrcadlila koruna vrby. Všechno bylo takové, jak to opustil: důvěrné a známé. Hajáskovi se najednou v hlavě rojila celá desítka myšlenek. Chtěl Pišpuntovi poděkovat, chtěl mu říci, že nikdy nezapomene na všechno, co spolu zažili, ale místo toho jenom řekl: "Tak se mi zdá, vážený příteli, že vám příběh o finském Uspavači už dneska nedopovím." A jak to říkal, hlas se mu zadrhával, až se mu zadrhl úplně. "Nevadí," řekl Pišpunta také zadrhnutým hlasem, "dopovíte mi ho někdy jindy." "Vy si myslíte, že někdy jindy?" zeptal se tiše Hajásko. "Rád bych," odpověděl Pišpunta, a v šeru, které zvolna světlilo, se zdálo, že se mu tykadélka mocně chvějí. "Nechcete mě navštívit?" vjel do Hajáska život, "za chvíli se rozbřeskne a tady kolem vody bude tráva posetá rosou. Něco tak krásného jinde neuvidíte." Lokální patrioti nemohou než souhlasit. Myslím, že Hajásko bydlel ve čtvrté vrbě od stavidla: Poznámka na závěr: Pokud si budete chtít Hajáskova dobrodružství připomenout, zapátrejte po starých Mateřídouškách doma na půdě - jinak musíte do Národní knihovny (Klementinum, Po - So 9 - 19, svazek nutno objednat předem); v Městské knihovně (Mariánské nám.) ročník 1974-1975 mají sice taky, ale dvojstrany s příběhem v několika výtiscích chyběly ještě předtím, než byly časopisy svázány do tvrdých desek. Při bádání člověk narazí na obrázky a básničky, které četl už jako dítě, a někdy je to setkání příjemné (Brukner, Pilař, Seydl, Kalousek, Faltová), jindy trochu šokující: Lenin Jan Noha Lenin byl jako slunce, pln světla, plný víry, a ze všech dětí udělal své mladé pionýry!
Související články:
Celý článek |
Autor: Jan Vidim |
Počet komentářů: 2 |
Přidat komentář |
Povídka - Spořilovský chartista Václav Kambour (01.08.2006) Spořilovský stát (01.04.2006) Válečná povídka - Boj o Spořilov (02.11.2005) Katastrofická povídka - Zemětřesení na Spořilově (22.09.2005) Povídka o Hagenovi ze Spořilova (11.09.2005) Spořilovská procházka dne 31.srpna 1845 (31.08.2005) Spořilovská procházka dne 30.června 2038 (26.06.2005) Vyprávění o zapomenuté pneumatice (15.06.2005) |
Spořilovské aktuality
21.10.2024: 100 let Spořilova - aneb za 100 Kč a poslední možnost nákupu
V redakci nám zbývá několik desítek kusů knih Po stopách spořilovských legionářů a Vzpomínky na spořilovské sokolské divadlo. Prodej bude proto v nejbližší době ukončen. Zbylé knihy prodáváme od dnešního dne do vyprodání za 100 Kč. Knihy lze osobně vyzvednout nebo vám je můžeme zaslat poštou. Bližší informace na e-mailu noviny@sporilov.info.
Starší aktuality Čtenáři od 31.5.2004
Spořilovská kliknutí
Spořilováci na webu
Nyní si čte web : 107 uživ. |
(c) Spořilovské noviny 2004 - 2019
Vydavatel: Mgr. Tomáš Hromádka - REGIONPLUS. Adresa redakce: Mgr. Tomáš Hromádka, Rakovského 3162/8, 143 00 Praha 4. IČO: 03582205. Tel. 777 944 684.
Vytvořeno pomocí redakčního systému phpRS. Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce a vlastníků autorských práv. Bez souhlasu redakce nesmí být žádná část Spořilovských novin publikována a to jak v tištěné, tak elektronické podobě.
Kontaktní e-mail redakce: noviny@sporilov.info
CENÍK INZERCE