Mezi další významné osobnosti, které v tomto létě opustily navždy řady spořilovských občanů, se zařadil prof. ing. Jaroslav Pašek, DrSc., nestor české inženýrské geologie. Zemřel 19. 7. 2022 ve věku 93 let.

V neděli 17. července 2022 ve věku 92 let zemřel v Hradci Králové Prof. RNDr. Jaroslav Květina DrSc. dr. h. c. člen České lékařské akademie.

V pátek 15. července 2022 zemřela tiše ve věku 94 let Ivana Drbalová - Krausová, jedna z posledních pamětnic spořilovského divadla a autorka knihy Vzpomínky na spořilovské sokolské divadlo, kterou jsme v rámci aktivit Spořilovských novin vydali před pěti lety.

Významný spořilovský občan František Švejda nakladatel a knihkupec se narodil dne 3. 11.1878 v Nemyšli u Tábora a zemřel dne 24. 6.1937 v Praze.
Byl majitelem a šéfem Švejdova divadelního nakladatelství v Praze VIII. (po jeho smrti nakladatelství vedla manželka Marie Švejdová). Vydal spis Felixe Vondrušky „Eduard Vojan, jeho život a dílo“ pojednávající o významném herci Národního divadla v Praze. V roce 1902 vytiskl hru básníka Quido Maria Vyskočila „Erotické a bizarní prózy.“ Firma Františka Švejdy s velkým rozsahem podnikání sídlila v době založení koncem 19. století v Praze VIII. - Libni. Bylo to knihkupectví, nakladatelství, antikvariát, závod hudební, papírnický, insertní a novinářský. Po skončení 1. světové války se sídlo obchodu Františka Švejdy přemístilo do pasáže Elektra v Celetné ulici s vyústěním do Velké Jakubské ulice. Po roce 1948 převzalo zestátněný obchod nakladatelství DÍLIA.

Známý spořilovský učitel ze Základní školy Jižní IV. Jan Hostáň autor literatury pro děti a odborný učitel se narodil v Brzicích u Dvora Králové v roce 1898. Vystudoval reálné gymnázium ve Dvoře Králové a v roce 1918 byl odvelen do armády. Po 1. světové válce se přihlásil na lékařskou fakultu, avšak z finančních důvodů studium nedokončil. Po ukončení abiturientského kurzu začal učit v Záluží u Mostu a na pokusné Volné socialistické škole práce v Kladně. Pro svoji politickou činnost byl několikrát přeložen, např.do Hostivic, Buštěhradu a na různé pražské školy.

Známý spořilovský občan brigádní generál v.v. Ing. Libor Speychal se narodil 6. května 1926 v rodině štábního kapitána Vojtěcha Speychala, příslušníka československých legií v Rusku a ve Francii. V roce 1928 se přistěhoval s rodinou na Spořilov do řadového domku na Hlavní třídu pod školu, kde prožil mládí. Za 2. světové války byl členem odbojové organizace Zpravodajská brigáda, jedné ze dvou organizací, kterou Němci za války nikdy neodhalili. Členy brigády byli mladí chlapci a muži ze Sokola a Skauta. Zpravodajská brigáda poskytovala československé vládě v exilu a presidentu Edvardu Benešovi v Londýně informace o pohybu vojenských konvojů či transportů zbraní.

V roce 1969 jsem nastoupil do Výzkumného ústavu výstavby a architektury (VÚVA) na uvolněné místo po ing. arch. Otakaru Kučovi, který přešel do Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO). S tím jsem zdědil i celou jeho zahradnickou agendu spolupráce s Výzkumným ústavem okrasného zahradnictví v Průhonicích, jmenovitě s Vladimírem Součkem, Václavem Štenclem a Drahoslavem Šonským (+13.3.2021). Se všemi jsem si dobře rozuměl, bohužel první dva brzy zemřeli a příslušná spolupráce byla oficiálně ukončena a já se musel věnovat jiným úkolům.
V Průhonicích jsem však měl to štěstí, že jsem se tam také tenkrát poprvé setkal s ing. Antonínem Mariánem Svobodou, CSc. a díky jeho ochotě mohl čerpat z jeho širokých dendrologických znalostí. Navíc nás pojily naše sympatie se skautským hnutím a přátelstvím s Jaroslavem Foglarem.

Velká česká herečka a divadelní pedagožka Hana Maciuchová se narodila ve Šternberku u Olomouce dne 29.11. 1945. Absolvovala Gymnázium Olomouc - Hejčín a s nadšením se věnovala ochotnickému divadlu. Byla členkou Studia při Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci. Po střední škole odjela do Prahy studovat Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze, kterou dokončila v roce 1968. K jejím profesorům na DAMU patřil např. Radovan Lukavský a Karel Höger, Libuše Havelková, František Salter a Helena Tesárková. Od června 1969 byla členkou Divadla za branou a od 1971 hrála po dobu čtyřiceti let hlavní i vedlejší divadelní postavy v Divadle na Vinohradech. Zaujala např. v inscenaci Studia DVA Na konci duhy, kde ztvárnila herečku Judy Garlandovou. Byla dobře známá ze stovek televizích inscenací nebo rozhlasových a televizních seriálů. V jejím podání byly velmi sledované dětské Krkonošské pohádky, oblíbené televizní seriály jako např. Žena za pultem, Nemocnice na kraji města, Chalupáři, Dynastie Nováků nebo velmi sledovaný televizní seriál Ulice.
Film k ní byl poměrně skoupý. Největší roli vytvořila v roce 1989 ve filmu Člověk proti zkáze, který pojednává o posledních letech života Karla Čapka. Maciuchová hrála jeho ženu Olgu Scheinpflugovou, což je pro herečku jedna z nejtěžších rolí.

Mám ráda takřka vesnický ráz této čtvrti, (bohužel) úzce lemované různými dopravními tepnami. Líbí se mi jak architektura zdejších domků, tak nemalé množství zeleně - všechna nádherná zelená náměstí (Roztylské, Jižní, Východní, jakož i Roztylské sady), ale i místa, kde si bez obav mnohdy hrají děti buď přímo na silnici, nebo v její bezprostřední blízkosti, aniž by se musely obávat toho, že je nějaký netrpělivý řidič sestřelí. V neposlední řadě oceňuji komplexní a zjevně promyšlenou péči o zeleň pod taktovkou Ing. Jana Fischera, a dále možnost nakoupit si na farmářských trzích, kde je možné zažít i určitou sousedskou pospolitost.

Moje první vzpomínky na Spořilov začínají v dětství. Bydleli jsme v tzv. Elektrických domech na spodní části Roztylského náměstí. V té době tam byly Roztyly v původní vesnické výstavbě. Každý rok pořádali domkáři slavnost. Oblékli se do krojů, seřadili do průvodu a za zvuků dechovky šli do restaurace na okraji Krčského lesa. Tady pokračovala taneční zábava. Záviděla jsem děvčatům kroje, ale maminka mi řekla, že my nejsme domkáři. Moc jsem to nechápala, ale v průvodu jsem chodila s nimi, i když bez kroje.

Za týden tomu bude přesně třiapadesát let, co se naše rodina ze Spořilova odstěhovala. Šestačtyřicet let jsem pak prožil v pražském Karlíně, nejprve v bytě spadajícím pod místní OPBH, později, po restitucích, získal celý dům soukromý majitel. Když jsme byli odtud roku 2013 vypovězeni, koupili jsme si byt v Libni. A dnes je to přesně rok, co jsme po několikaletém brutálním tlaku jistého podnikatele, který chtěl získat celý dům, museli náš libeňský byt (v osobním vlastnictví) prodat a opustit. Poslední stěhování bylo kruté, stresující, psychicky a fyzicky mimořádně náročné.

Spořilov má úžasné náměstí, které je plné zeleně a které je srdcem staré části této čtvrti. Hodně mi upomíná západočeskou obec Plasy, z níž pocházím. Ta má v centru lesopark zvaný Velká louka. Staré obří stromy, jež rostou na Roztylském náměstí, jsou malými uměleckými díly. Park byl vylepšen o zdařilé fontány, hřiště, lavičky i pololehátka. I to prospělo.
Moc bych náměstíčku přál také legionářský pomník, třeba i jiný a velkolepější, nežli byl ten původní prvorepublikový. Najde se v řadách bohatších Čechů osvícený sponzor s kladným vztahem k historii, když stát a město potřebnou částku nedají? Bylo by by to pro Spořilov vhodné a chvályhodné řešení.

Poetická procházka Spořilovem. Tomáš Míka vzpomíná na dětství strávené v této čtvrti a vzpomínky prokládá čtením textů spisovatelů a básníků, kteří zde v minulosti dávné či nedávné žili nebo se Spořilovem alespoň mihli: Jan Křesadlo, Zbyněk Havlíček, Jiří Suchý, Pavel Kolmačka, Václav Hrabě... Konalo se on-line 10. listopadu 2020 v rámci Dnů poezie.

S úctou a obdivem uvádím osudy známých osobností Starého Spořilova a jejich rodin, s nimiž jsem se důvěrně znal. Rád vzpomínám na časy, kdy jsem je potkával a pobýval s nimi v době mého dětství i dospělosti. Sdílel jsem s nimi jak časy míru, pokojného budování a rozvoje, tak jsem i společně prožíval vážné události ve dnech přepadení státu a odboje českého národa za okupace cizí velmocí. V duchu si vzpomínám na jejich usměvavé tváře, vážné pohledy a laskavá slova našich rozhovorů. Vidím živě před sebou jednotlivé postavy. Připomínám si jejich osobní vlastnosti, chodím místy našich častých setkání. Vzpomínám na jejich moudré rady a obdivuji jejich pilnou práci. Vážím si jejich utrpení a hrdinství ve vězení jako nevinných obětí zákeřných udavačů.
Největší a nejdramatičtější událostí v historii Starého Spořilova bylo beze sporu Květnové povstání 1945. Spořilovští občané prokázali schopnost bránit se proti násilí a vzdorovat nepřátelské vojenské přesile. Po dlouhé, vyčerpávající době plné utrpení a tragických následků druhé světové války se u nich projevila morální síla a schopnost společné obrany proti nenáviděnému nepříteli.
V protinacistickém odboji v letech 1939 až 1945 zaplatili za svobodnou a demokratickou Československou republiku svým životem mladí bratři sokolové František Bulín, Vladimír Distl, Hugo Klein, Vladimír Kočí, Bedřich Krejný, Zdeněk Marek, František Nekovář a Václav Neuman.
Na paměť jejich hrdinství a obětí jim členové spořilovské sokolské jednoty dne 28. září 1945 odhalili v sokolovně pamětní desku. Slavnostního odhalení za velké účasti spořilovské veřejnosti se zúčastnilo 98 sester, 33 dorostenek, 60 bratrů a 35 dorostenců. Také v budově Základní školy Jižní IV. byla odhalena pamětní deska všem spořilovským obětem 2. světové války. Tak si malí sokolíci i žáci školy mohou dodnes vzpomenout všech hrdinů Spořilova při vstupu do sokolovny a do školy.