Letos dne 8. ledna oslavila Církev československá husitská 90 let od svého vzniku. V Kronice náboženské obce pročítáme zajímavé záznamy o díle profesora ThDr. Rudolfa Horského, dlouholetého faráře CČSH na Spořilově a v Záběhlicích.

Vedle Spořilovských novin se tématu obnovy pomníku na Roztylském náměstí věnuje periodikum Českého svazu bojovníků za svobodu Národní osvobození. To ve svém devátém čísle informuje, že v současnosti se na Katedře kybernetiky ČVUT v Praze pracuje na rekonstrukci pomníku podle fotografií. Zbývá určit typ "střely", která byla umístěna na podstavci vpravo od pomníku. Údajně šlo o lodní dělostřeleckou střelu ruské výroby. Oslovení pamětníci či znalci se mají obracet na adresu Sboru pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova:

Dne 27. února 2010 odešla na věčnost velká umělkyně světového významu, nositelka řady světových i domácích vyznamenání PhDr. Anna Fárová. Její životní dráha byla velice pestrá. Narodila se dne 1. 6. 1928 v Paříži. Její rodiče tam pracovali: otec dr.Miloš Šafránek, muzikolog, působil v diplomatických službách na československém velvyslanectví a matka Annette Moussu jako profesorka francouzštiny. Po matce znala výborně francouzsky a po otci česky,což ji provázelo po celý soukromý i umělecký život.
Do Prahy na Spořilov se provdala za nadějného mladého umělce Libora Fáru, malíře, grafika a scénografa, který vynikl svéráznými díly moderního výtvarného umění u nás i v cizině. Mají spolu dvě dcery, starší Isabelu, fotografku, a mladší Gabrielu, která působí jako sochařka ve Spojených státech.

Nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské, česká princezna a abatyše kláštera Na Františku byla právě před dvaceti lety v období převratných změn po celém světě svatořečena ve Vatikánu papežem Janem Pavlem II.

V říjnových dnech si každoročně připomínáme výročí vzniku našeho novodobého státu –Československé republiky. Před první světovou válkou byla největší českou národní organizací Česká obec sokolská – Sokol. Přesto, že to byl především tělocvičný spolek, ovlivnila jeho činnost (bez nadsázky) celou českou společnost a jeho idea pronikla do mnoha zemí. Tak byl v roce 1908 založen Svaz slovanského sokolstva, který konal svůj první slet v roce 1912 v Praze – v rámci VI. všesokolského sletu. Sokolské jednoty byly ve Vídni i v Americe.

"Naše dnešní svoboda a demokracie stojí i na hrdinství vojáků od Zborova. Žádný stát nevznikne bez ochoty za něj bojovat, žádný stát se neudrží bez vůle jej bránit," řekl v pátek večer na ruzyňském letišti po přistání speciálu, který převážel ostatky zbrovského hrdiny premiér vlády Jan Fischer. Podle ministra obrany Martina Bartáka zase nebyla oběť vojáků u Zborova marná: "Hrdinný boj brigády položil jeden ze základních kamenů československé státnosti."

Zastupitelstvo MČ Praha 4 udělilo na návrh Rady městské části čestné občanství městské části Doc. PhDr. Věnceslavě Hrdličkové, CSc.

Vyšlo jako součást Spořilovského kalendáře 2009.

„Zborovem zahájili jsme svou vojenskou akci, která nás postavila na roveň národům bojujícím. V době, kdy celý svět byl v poli, nemohli jsme se omezit na deklamace. A také vliv naší armády na politiku doma byl veliký a jistě rozhodující. Vděčná paměť bratřím zborovským, padlým i živoucím!"
T.G.Masaryk, první prezident Československé republiky.

V době I. světové války vrcholí historický staletý boj o rovnoprávné postavení Čechů a Slováků v rodině evropských národů. Na ruské frontě vznikají první vojenské organizace – československé legie jako armáda státu, který se teprve ustavoval, a žil jenom v srdcích československých dobrovolníků. Do legií se hlásili především členové krajanských spolků a hlavně Češi a Slováci z ruských zajateckých táborů.
Značná část bojovníků v legiích byli příslušníci vlastenecké tělocvičné organizace SOKOL, kteří vynikali vzornou vnitřní organizací, pevnou kázní a pravidelnou fyzickou a duševní přípravou. Byli též dobře vybaveni jazykově, proto byli nasazováni ve výzvědných a průzkumných jednotkách.
V památné bitvě u Zborova prolomili naši legionáři frontu a zvítězili v první bitvě, která znamenala počátek československého vojska. Po dramatickém návratu do osvobozené vlasti se stalo záštitou a zárukou svobody a samostatnosti nového demokratického státu – Československé republiky.

Spořilovský rodák, profesor PhDr. Ivan Vyskočil - herec, spisovatel, dramatik , psycholog a pedagog vstoupil dne 27.4.2009 ve zdraví a plné tvůrčí svěžesti do rodiny osmdesátníků. Za své celoživotní dílo byl ve výroční den pozván na slavnostní audienci v historických prostorách Pražského hradu, kde z rukou prezidenta republiky Václava Klause převzal jubilejní plaketu za tvůrčí, osobitý přínos rozvoji českého divadelnictví a pedagogiky, především jako objevitel a jedna z hlavních osobností hnutí nových divadelních žánrů - malých divadel z přelomu 50. a 60. let.

Základní škola Spořilov Jižní IV, č.10/1750, vstupní hala – pamětní deska (béžový mramor se zlatými písmeny)

Nápis:
“Dál, živí, mrtví , bděte s námi,
jak světlo v jitřních mlhách…“ L.M.

Ivan Vyskočil se narodil v Praze dne 27.4.1929 - herec, dramatik a prozaik, jedna z hlavních osobností hnutí malých divadel z přelomu 50. a 60. let. Spolu s Jiřím Suchým v Redutě (1957) uváděl literárně-divadelní večery, tzv. text-appealy. Byl spoluzakladatelem Divadla Na zábradlí, kde se stal v letech 1958 až 1962 uměleckým vedoucím a režizérem činohry.

Prof. Dr. Josef Pfitzner první náměstek pražského primátora, německý nacista, ve skutečnosti však malý pražský reichsfuhrer, mimochodem profesor historie na pražské německé univerzitě se na konci března 1940, začal zajímat o pomníky a pamětní tabule. Z mocenské funkce mohl prosazovat svá přání i proti vůli svého titulárního nadřízeného primátora Otakara Klapky.
Nežádoucí pomníky měly být odstraněny, a pokud se nepodaří prokázat jejich uměleckou cenu, měly posloužit jako surovina pro potřeby válečného hospodářství.

Dne 8. března 2009 uplyne 65. let od vyvraždění rodinného tábora v koncentračním táboře Osvětim. O hrůzách vypráví paní Marta Kottová (* 22.2.1929), která patří k obětem nacistické genocidy židů. Je to žena, která přežila věznění v koncentračních táborech Terezín a Osvětim, kam byla jako dítě odvezena k likvidaci. Byla oceněna prezidentem republiky dne 28. října 2008 medailí za zásluhy. Navštěvuje školy, vzpomínové akce a všemožně se snaží současným generacím, především mládeži, předávat svoji tragickou zkušenost. Usiluje o to, aby memento holokaustu (vyvraždění národů) nikdy nevymizelo z naší paměti.