8.3.2017 odešel na věčnost v plné duševní svěžesti a v požehnaném věku 95 let Josef Slanina. Byl synem ruského legionáře, věrným Sokolem - cvičitelem žactva a nejstarším členem spořilovské Věrné gardy. Po listopadu 1989 s nadšením znovu zakládal a do posledních dnů svého života obětavě pracoval ve své rodné obci v Tělocvičné jednotě Sokol v Žiželicích u Chlumce nad Cidlinou. Jako jedna z nejstarších sokolských jednot oslaví letos v listopadu historické výročí 145 let od svého založení, na jejíž oslavu se bratr Slanina ještě nedávno pečlivě připravoval.

Úžasný nález objevila nedávno členka Věrné gardy Sokola Spořilov Kateřina Lorencová. Při nahodilém pátrání po rodinných věcech, mezi svazky uložených starých dokladů a haldami nejrůznějších listin objevila cenný historický dokument, zápis v deníku - písemnou vzpomínku na padesátá léta minulého století. PhDr. Bořivoj Nejedlý s pečlivostí a precizností sobě vlastní popisuje zážitky, které se udály dne 13. března 1951. Toho dne při jedné z pravidelných vlastivědných vycházek do velkoměsta Prahy se svým bratrem Svatoplukem Nejedlým ze Spořilova se vydali ze Žižkova vzhůru na prohlídku slavného pomníku Jana Žižky z Trocnova na horu Vítkov.

Zajímavý výstřižek poskytla redakci Spořilovských novin pamětnice Ivana Drbalová. Sama nad fotografiemi vzpomínala, jak Dr. P. Altschul je na kopcích nad Spořilovem fotografoval. A jak se na Spořilově sportuje dnes? Pošlete nám fotografie, sdílejte na Facebooku...

Co je na fotografii? Jak je asi fotografie stará? Své postřehy a vzpomínky pište do komentářů nebo do redakce na noviny@sporilov.info.

Na pražské povstání pamětníci vzpomínají ve více zajímavých článcích na Spořilovských novinách: Například Pavel Roček - (...) "8. května na Zbraslavské náměstí přivádějí jednotky SS rukojmí, kteří jsou ze Spořilova a odvádějí je na Zbraslavský zámek. (...) V noci z 8. na 9. května nechalo gestapo stát rukojmí u zdi zámku před kulomety ozbrojených vojáků. (...)"
Když se přiblížila Rudá armáda, rukojmí byli propuštěni a vrátili se domů, jejich věznitelé byli internováni pod kostelem sv. Anežky. V prostorách pod kostelem byli asi měsíc internováni kromě těchto věznitelů také etničtí Němci ze Spořilova a (skuteční či domnělí) kolaboranti.

Na událost vzpomíná herec Jiří Suchý, jeho text byl otištěn ve farních novinách spořilovského kostela:

V letních měsících nabízel kdysi Spořilov jednu z mála možností, kde se vykoupat. Vzpomínejte s námi. Fotografii Spořilovským novinám poskytla členka věrné gardy spořilovského Sokola Ivana Drbalová a obrázek je datován 10. 9. 1939.

Přinášíme druhou část rozhovoru s čestným občanem Prahy 4 a členem redakčního kruhu Spořilovských novin Ing. Vladimírem Prchlíkem, CSc.

Vzpomínáš si na něco z konce války?
V květnu 1945 mi bylo právě šestnáct let. V době revoluce nacistické jednotky SS obsadily Spořilov a já se svým tatínkem a starším bratrem Jiřím se všemi spořilovskými muži ve věku od 16 do 60 let jsme byli odvedeni jako rukojmí na Pankrác, kde nás ve vyklizených činžovních bytech v ulici Na zelené lišce hlídali vojáci jednotek SS do noci 7. května, kdy došlo ke konečné kapitulaci německých vojsk v Čechách. Ráno dne 8. května jsme se šťastně vrátili domů na Spořilov, kde nás již toužebně očekávali moje maminka, 88 letý dědeček a milovaný králíček - český strakáč Punťa, kteří strávili nebezpečí posledních dnů konce války v úkrytu spořilovského sklepa našeho rodinného domku.

Drazí krajané, bratři!
Těším se, že můj pozdrav pronikne za oceány do dalekých vašich stanovišť, do měst i hradeb a bytů vozových i k osamělým vašim strážím v široširé sibiřské zemi. Doufám, že tento můj pozdrav rádi uslyšíte a přijmete jej přátelsky. Jeť z vaší vlasti, pro kterou jste prolévali svou krev, je to pozdrav tisíců a tisíců vašich krajanů a přátel, v němž chvěje se i hlas vašich milých, vašich matek, otců, žen i dívek, po kterých žízníte horoucí touhou.
Můj pozdrav letí do Sibiře, v níž se zrodila naše svoboda z vašich hrdinských bojů, z vaší revoluce, jaké dosud neznaly dějiny lidstva. Vrátíte se a v širých končinách Ruska a Sibiře zůstanou jen hroby vašich bratří, prosté hroby velkých hrdinů, kteří žíti budou v paměti vděčného národa.
Buďte zdrávi, drazí bratři, a vraťte se brzo!
Na stokrát vás pozdravuje váš vděčný
Alois Jirásek
V Praze v prosinci 1919

V neděli 27. října 1935 zasvětil kanovník Jaroslav Kulač nový spořilovský kostel blahoslavené Anežce a patronům Českým. Tím byla splněna touha zahradního města mít vlastní školu, sokol a kostel. Dnes je tato stavba chráněnou kulturní památku České republiky.
O 10 let později bojující Pražané na barikádách oslavovali s úlevou příjezd Rudé armády. Možná byl mezi nimi i ruský emigrant architekt, jehož jméno mělo být vymazáno z českého intelektuálního prostředí.

Důležitým zdrojem informací o dění na Spořilově a v Roztylech v první polovině 20. století jsou školní kroniky. Díky iniciativě Archivu hlavního města Prahy, který se rozhodl digitalizovat významné archiválie a digitální kopie zveřejnit na internetu, máme možnost si pročíst Kroniku obecné školy v Roztylech v letech 1928/9-1939/40, školní kroniku z let 1940/1-1947/8, školní kroniku z let 1945/5-1948/9, 1948/9-1957/8 (Střední škola v Praze 13 - Spořilově), školní kroniku 2. národní školy na Spořilově z let 1950/1 - 1955/6 a Pamětní knihu z let 1949/50-1952/3.

10. září ve věku 90 let zemřel bývalý rektor Univerzity Karlovy prof. PhDr. Radim Palouš, syn zakladatele spořilovského tenisu. Rodina Paloušova se přistěhovala na Spořilov mezi prvními. Otec Jan Antonín Palouš byl novinář, všestranný sportovec. Proslavil se jako střelec první branky hokejového mužstva Čech a získal dva tituly mistra Evropy v ledním hokeji. Jako doplňkový sport hrál tenis. S Dr. Markalousem a arch. Polívkou vybudovali v původní likvidované pískovně u Michelského lesa tenisové dvorce a klubovnu, tím založili tenisový oddíl TC Spořilov.

„Pravdu chci, kterou mi Bůh poznati dovolil, a obzvláště Písma svatého až do smrti hájiti, protože pravda zůstává a mocna jest až na věčnost, a trvá na věky věkův.“
(Mistr Jan Hus)
V období horečných příprav celostátních oslav TRIENIA Mistra Jana Husa si připomínáme šestisetleté výročí, které v příštím roce dne 6. července 2015 uplyne od mučednické smrti Mistra Jana Husa na hranici kostnické.

S blížícím se 97. výročím slavné bitvy československých legionářů dne 2. července 1917 u Zborova se mi dostalo do rukou několik zajímavých publikací líčících podrobně běh událostí slavné bitvy.
Je to např. pentalogie ruského legionáře Karla Fibicha, který v pěti svazcích uvádí přesně vedené rotní a osobní záznamy účastníků ruské anabáze na transsibiřské magistrále. V prvním díle nazvaném Povstalci - Stopami ke Zborovu autor barvitě líčí neuvěřitelné osobní zážitky z válečných událostí. Kniha vyšla po prvé v roce 1930 ve vydavatelství „Za svobodu“ s.r.o. v Praze, brzy byla rozebrána a k dalšímu, rozšířenému vydání došlo v roce 1932.
Bratr Karel Fibich se dostal do ruského zajetí velice záhy po vypuknutí první světové války, byl těžce raněn a hrozila mu amputace nohy. Po vstupu do legií zažil i život rozvědčíků, rozptýlených po ruské frontě, bitvu u Zborova, boje u Bachmače, konflikt s bolševiky, tragedii plk. Josefa Jiřího Švece u Aksakova a jiné historické události. Fibichovy spisy jsou velikou studnicí informací pro toho, kdo chce studovat osudy našeho vojáka revoluce.

Letos už uplynulo 70 let od skončení druhé světové války a stále ještě není vyjasněn osud zachování původního stavu Národního hřbitova se čtyřmi hroby spořilovských občanů, kteří padli při obraně Spořilova za květnové revoluce v roce 1945 a pamětní desky se jmény 67 spořilovských obětí této strašné tragedie. Necitlivými zásahy realizace tak zvaného revitalizačního projektu Ateliéru Sendler-Babka z Brna je ohroženo území Národního hřbitova, který byl spolu s kostelem sv. Anežky České a přilehlými pozemky prohlášen za kulturní památku podle zákona č. 500/2004 Sb. o státní památkové péči.
Neustávající změny ve složení vedení Městské části Prahy 4 a boje o mocenské postavení ve vedení oddalují zrušení nesprávného a chybného rozhodnutí Zastupitelstva MČ Praha 4 o realizaci tak zvané revitalizace a splnění dohod se zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu o zachování původního stavu Pietního místa z doby květnového povstání v roce 1945, kdy zde byli za obtížných podmínek obsazeného a bránícího se Spořilova pochovány čtyři ze sedmi obětí revolučních bojů. Připomeňme si osudy téměř devadesát let starého a dnes již historického náměstí od jeho vniku při zahájení výstavby Spořilovského sídliště.
Zahradní město Spořilov vzniklo koncem dvacátých let minulého století jako velkorysý projekt, který si vytyčil cíl postavit na okraji Prahy zahradní město s 1 200 rodinnými domky.
Centrem Spořilova je Roztylské náměstí 78 m široké a 468 m dlouhé a je po Karlovu a Václavském náměstí třetí největší v Praze a jedno z největších náměstí v Evropě. Toto náměstí je němým svědkem událostí, které se odehrávaly během 88 let trvání Spořilova.
V horní část náměstí se prakticky od založení Spořilova konaly významné akce, oslavy výročí republiky, občanské i církevní slavnosti.
Na náměstí se v roce 1935 vztyčila věž katolického kostela blahoslavené Anežky České, který byl na podzim 1935 vysvěcen, a začaly v něm bohoslužby.
Na paměť 20. výročí bitvy u Zborova byl v úterý dne 29. června 1937 v 9. hodin dopoledne v horní části Roztylského náměstí na Spořilově za početné účasti slavnostních hostí, legionářů, Sokolů, skautů a obyvatel Spořilova slavnostně odhalen pomník postavený zborovským hrdinům. Ve druhé polovině třicátých let se stupňovala hrozba napadení Československa Hitlerovským Německem. Právě odpor proti této hrozbě nacizmu symbolizovalo na příklad postavení tohoto pomníku československého legionáře v roce 1937. Na nátlak okupačních úřadů byl 26. 7. 1940 pomník likvidován. Vydržel tedy sotva tři roky.