Na internetu lze najít řadu informací, které se týkají historie místa našeho bydliště. Při jejich pročtení zjistíte, že se vlastně téměř nic neměnilo. Hezkou ukázkou jsou interpelace poslanců a senátorů na internetových stránkách Parlamentu ČR. Jsou zde zveřejněny všechny texty od vzniku Československa.

Toto je pokračování článku „Vzpomínky na Spořilov v letech 1929 až 1945“, který čerpá z knížky Převleky mého města, kterou nejznámější spořilovský obyvatel – spisovatel Adolf Branald, dokončil v roce 2002, ve svých dvaadevadesáti letech.

Spořilovský spisovatel Adolf Branald, ve svých dvaadevadesáti letech dokončil rozsáhlou knížku vzpomínek na pražský Spořilov. Nazval ji – Převleky mého města . Spořilovské noviny pro Vás připravily stručné resumé tohoto vynikajícího díla.
Obrazně řečeno je toto dílo je základním stavebním kamenem všech zájemců o oblast pražského Spořilova a tvoří neodmyslitelný podklad pro rozvoj nové pomocné historické vědy – spořilovologie. V současnosti je totiž jedinou existující publikací, kterou můžeme označit za ucelenou „Kroniku Spořilova“.

Severně od Spořilova se rozkládá oblast zvaná Slatiny, která v dohledné době zcela zásadně změní svůj ráz. O projektu rozvoje území vyjde ve Spořilovských novinách v nejbližší době článek. V tomto příspěvku se dozvíte něco o historii této staré „nouzové kolonie“, která patrně zcela zmizí pod koly bagrů…

Co napsal nejznámější český spisovatel Karel Čapek v roce 1925 o nouzové kolonii Slatiny?

To, že se Spořilov dělí na dvě části, jste se nejspíš dozvěděli v článku „Spořilov - nejlepší čtvrť v Praze“. Naprostá většina občanů Spořilova bydlí v té novější části - na sídlišti Spořilov II.

I Starý Spořilov má svojí bohatou historii. Vždyť právě tato část dala naší městské části jméno. Po zkolaudování posledních domů ve staré části v roce 1936 se uvažovalo o další výstavbě ve stejném architektonickém duchu i východně od ulice „Severní I“ a Jižní I“. Sytém výstavby rodinných domků i jejich financování měl být totožný s původním projektem z poloviny dvacátých let. I když se krátce po 2.světové válce původní plán architektů „oprášil“, události nabraly rychlý spád a v následujících letech se stavělo již v „socialistickém duchu“. Ovšem i dneska jsou spořilovští ze sídliště na své domy postavené v šedesátých letech 20.století hrdí, neboť to, co se stavělo jižně od Spořilova a Chodova¨v pozdějších letech, všichni dobře známe...

Dětství jsem prožil na pražském sídlišti Spořilov a teď bych vám o něm chtěl něco povědět. Tento text bude hodně osobní.
Staré domy jsou krásné, ale i sídliště mají svá kouzla, například vlny civilizační únavy sálající z letním sluncem rozpálených bílých paneláků Jižního Města, nebo kytičkový optimismus zazděný do struktury Zahradního města. Prostě, mám rád sídliště. A Spořilov, to je sídlištní veterán s podmanivou melancholií.