Pozvánka na představení nového filmu - historického dokumentu o poslání československých legionářů na Rusi v Městské knihovně mne mile potěšila. Tato neobyčejná kulturní událost následovala krátce po projednání obnovy Památníku dvou odbojů na Roztylském náměstí na Spořilově.

17. listopadu 2008 – událost mimořádného významu na paměť československých legionářů.
Deník LIDOVÉ NOVINY uveřejnil neobyčejnou zprávu o neobyčejné události, která se odehrála v tisícikilometrové vzdálenosti od Spořilova - v dálném Jekatěrinburgu. Událostí, která hýbala v ten den mrazivou sibiřskou krajinou, bylo odhalení sochy – společného památníku československým a ruským legionářům, kteří bojovali a padli za první světové války na straně spojeneckých vojsk daleko od rodné země v boji za svobodu a samostatnost své vlasti proti společnému nepříteli – německým a rakousko-uherským vojskům. Bitva u Zborova se stala důležitou součástí československých dějin.

Co bylo v kronice?
Sokolská jednota s názvem Sokol Roztyly-Spořilov byla ustavena 10. září 1927 a už před Vánocemi 1928 byla otevřena sokolovna - adaptací z bývalé kantiny Družstva, které budovalo Spořilov. byl zde sál pro cvičení a malé jeviště pro aktivity kulturní. Vše se mohlo uskutečnit jen na základě finančních půjček a za značné fyzické pomoci dobrovolníků z řad sokolských bratří. Uvažovalo se vedle prvořadé činnosti tělovýchovné o provozování loutkového divadla pro děti a ustavení dramatického odboru pro divadelní aktivity dospělých (šlo o činnosti, které mohly jednotě přinést i určitý finanční zisk).

Kromě těch významných obyvatel Spořilova a okolí, kteří jsou (či byli) "z masa a kostí", existuje též nejméně jedna místní postava pohádková. Není jí nikdo menší, než skřítek-uspávač Hajásko spisovatele a režiséra Jaroslava Bočka (1932 - 2003). Když zapátráme v 31. ročníku časopisu Mateřídouška, kde dětská sci-fi vycházela na pokračování, dočteme se hned v prvním odstavci, jak to tenkrát bylo:

V těchto dnech si připomínáme 40. výročí od událostí roku 1968, které se zapsaly nejen do paměti lidí, ale v následujících letech také velmi ovlivnily osudy obyvatel Československa. Již před dvěma lety jsme vás, čtenáře Spořilovských novin, vyzvali ke vzpomínání na to, jak se osudný srpen 1968 odrazil ve spořilovském dění. Naše výzva je stále aktuální. Pro inspiraci níže přinášíme dva zaslané texty.

Vojtěch Preissig se narodil 31. července 1873 ve Světci nedaleko Bíliny. Po roce 1884 je zaznamenán jeho pobyt v Praze, kde vystudoval reálku v Ječné a pak Uměleckoprůmyslovou školu (1892-1897), kde se učil u Bedřicha Ohmanna. Už v této době se seznámil s T. G. Masarykem a obdivoval jeho myšlenky. Léta 1898-1902 žil v Paříži. Krátce pobyl v ateliéru A. Muchy a studoval též grafické techniky - mědirytinu, lept a dřevoryt. V roce 1903 byl již v Praze jako designér v České slévárně písma. Měl ateliér v Chodské ulici, vydával časopis Česká grafika, věnoval se ilustraci, karikatuře, fotografii, pak též malbě, písmu a knize (typografie, úprava, plakáty, obálky, ex libris). Ilustroval své první knihy - Broučky Jana Karafiáta (1903), dětské leporelo (1905) a v roce 1909 studii Barevný lept a barevná rytina. Pozoruhodné jsou také jeho ilustrace Slezských písní Petra Bezruče. To již byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

Tyto řádky sepisuji, aby nebylo zapomenuto těch, kteří se před dobou téměř tří generací s nadšením a obětavostí podíleli dobrovolně na práci na sokolském poli kulturním na Spořilově a neúnavně organizovali a provozovali jednak loutkové divadlo k radosti dětí ze Spořilova a blízkého okolí, jednak sami jako herci či zpěváci vystupovali v mnoha divadelních hrách na prknech spořilovského ochotnického divadla nebo je pomohli organizovat. Nelze se nezmínit také o aktivitách hudebních, které náležely též k akcím společenským.

Odbojářka Irena Bernášková obětovala vlasti vše, přesto byla téměř zapomenuta. Šťastnou náhodou se o jejím životě a životě jejího tatínka Vojtěcha Preissiga (obou obyvatel Spořilova) dozvíme v pořadu České televize v cyklu Neznámí hrdinové, v premiéře na ČT 2 - 7. července 2008 od 20,50 hod. v repríze pak na ČT 1 - 9. července 2008 v 3,50 ráno ... a to právě v měsíci kdy si připomínáme 135. výročí narození Vojtěcha Preissiga (31. července 1873 ve Světci).

Při surfování po internetu mne zaujalo, že si ještě někdo vzpomene na koupaliště Plivátko. Jako kluk bydlící v Praze 4 - Krči na Habrovce jsem na toto koupaliště v 60. letech chodil se svými kamarády a můj otec na tomto koupališti i několik sezon měl zaplacenou skříňku. Je škoda, že toto koupaliště v překrásném prostředí dle mého názoru zcela zbytečně zaniklo, neboť vybetonované koupaliště, kde trávilo volný čas spousta lidí dle mého názoru Praze chybí.

Již několikrát jsme vás na stránkách Spořilovských novin informovali o projektu Krajina za školou, do kterého se zapojila jako jedna z deseti pražských škol ZŠ Na Chodovci. Žáci své výsledky práce s úspěchem prezentovali na Novoměstské radnici a vy si je můžete prohlédnout na internetu zde. Na úvodní straně je umístěna stručná historie Spořilova, jako součásti katastrálního území Záběhlice i hlavního města Prahy. Následuje celkem čtyřiadvacet prolínajících fotografií, kde lze spatřit doslova skvosty, např. provoz v sídlištní knihovně, slavnosti jara, někdejší Bratislavské náměstí s tramvajovou smyčkou, dostavbu sídliště nebo Hamerský rybník. U řady fotografií nebylo možné pořídit záběr z technických důvodů ze stejného místa.

Ačkoliv je historie vlastního Spořilova relativně mladá (přes osmdesát let), je nutno připomenout existenci někdejší obce Dolní Roztyly a katastr Záběhlic, na jejichž území "starý" i "nový" Spořilov leží. Dávno před vznikem obou obcí obývali okolí Spořilova lidé řady pravěkých kultur, z nichž se nám dochovaly archeologické nálezy, o nichž si tentokrát něco krátce řekneme.

Dnes uplynulo 65 let od smrti českého spisovatele, autora psychologických románů z prostředí maloměsta Jaroslava Havlíčka. JAROSLAV HAVLÍČEK žil ve třicátých letech minulého století na Spořilově, bydlel v Jihozápadní III., čp. 1217.

Nejvýznamnější národní buditel počátečního období národního obrození. Zasvětil svůj plodný život obětavé vlastenecké a osvětové práci mezi českým lidem. Stál u zrodu české novodobé žurnalistiky a byl významným českým nakladatelem. Po uvolnění cenzury na počátku osmdesátých let devatenáctého století vydal Kramerius několik odvážných aktuálních publikací. Nejvýznamnější z nich byla Kniha Josefova. Kramerius vydal přes osmdesát knih. Začátkem roku 1786 byl Kramerius pověřen redakcí svých, tehdy jediných českých novin. Kramerius sám zajišťoval celý obsah novin, které vycházel\y každý týden, pomáhal při jejich tisku a staral se i o odbyt a expedici. Poprvé se objevily také komentáře ke zprávám a náznaky reportáží.. Vydával zprávy o činnosti českých vlastenců a staral se také o hospodářskou osvětu. V červenci roku 1789 začal Kramerius vydávat vlastní noviny „Krameriusovy c.k. poštovní noviny, od roku1791 „Krameriusovy c.k. vlastenecké noviny“. Oblíbeným lidových čtením se staly Krameriovy kalendáře.. Kramerius tak šířil lásku k rodnému jazyku a vlastenectví mezi českým lidem a pozvednutí národního vědomí.