Prof. Dr. Josef Pfitzner první náměstek pražského primátora, německý nacista, ve skutečnosti však malý pražský reichsfuhrer, mimochodem profesor historie na pražské německé univerzitě se na konci března 1940, začal zajímat o pomníky a pamětní tabule. Z mocenské funkce mohl prosazovat svá přání i proti vůli svého titulárního nadřízeného primátora Otakara Klapky.
Nežádoucí pomníky měly být odstraněny, a pokud se nepodaří prokázat jejich uměleckou cenu, měly posloužit jako surovina pro potřeby válečného hospodářství.

Dne 8. března 2009 uplyne 65. let od vyvraždění rodinného tábora v koncentračním táboře Osvětim. O hrůzách vypráví paní Marta Kottová (* 22.2.1929), která patří k obětem nacistické genocidy židů. Je to žena, která přežila věznění v koncentračních táborech Terezín a Osvětim, kam byla jako dítě odvezena k likvidaci. Byla oceněna prezidentem republiky dne 28. října 2008 medailí za zásluhy. Navštěvuje školy, vzpomínové akce a všemožně se snaží současným generacím, především mládeži, předávat svoji tragickou zkušenost. Usiluje o to, aby memento holokaustu (vyvraždění národů) nikdy nevymizelo z naší paměti.

Spořilovský spisovatel Adolf Branald, který zemřel v září loňského roku, bude mít svoji ulici zřejmě v Praze - Řeporyjích. Adolf Branald je čestným občanem této západní části Prahy a začínal zde po maturitě jako železničář. Zmínku o řeporyjské části života si lze přečíst v jeho knize Valčík z Lohengrina.

V souvislosti s nedávným 40. výročím upálení Jana Palacha byl v knize Jan Palach ’69. zveřejněn dosud neznámý dokument, který dokazuje, že Jan Palach svůj čin neuskutečnil v okamžitém afektu a je svědectvím jeho uvažování. Dopis, který napsal 6. ledna 1969 při schůzi vysokoškoláků ve velké aule filozofické fakulty. Na stejný typ sešitového papíru, který o deset dní později použil pro své čtyři poslední dopisy, napsal návrh na obsazení budovy Čs. rozhlasu skupinou studentů. Krátký text adresoval Lubomíru Holečkovi, předsedajícímu schůze. Není známo, zda jej Holeček četl a nereagoval, nebo jej nečetl vůbec. Palachova výzva byla založena mezi ostatní listiny ze schůze a ty se dochovaly v pátracím svazku Státní bezpečnosti, která je v rámci nového vyšetřování Palachova činu zabavila v červenci 1970 při prohlídce archívu univerzity.

Pozvánka na představení nového filmu - historického dokumentu o poslání československých legionářů na Rusi v Městské knihovně mne mile potěšila. Tato neobyčejná kulturní událost následovala krátce po projednání obnovy Památníku dvou odbojů na Roztylském náměstí na Spořilově.

17. listopadu 2008 – událost mimořádného významu na paměť československých legionářů.
Deník LIDOVÉ NOVINY uveřejnil neobyčejnou zprávu o neobyčejné události, která se odehrála v tisícikilometrové vzdálenosti od Spořilova - v dálném Jekatěrinburgu. Událostí, která hýbala v ten den mrazivou sibiřskou krajinou, bylo odhalení sochy – společného památníku československým a ruským legionářům, kteří bojovali a padli za první světové války na straně spojeneckých vojsk daleko od rodné země v boji za svobodu a samostatnost své vlasti proti společnému nepříteli – německým a rakousko-uherským vojskům. Bitva u Zborova se stala důležitou součástí československých dějin.

Co bylo v kronice?
Sokolská jednota s názvem Sokol Roztyly-Spořilov byla ustavena 10. září 1927 a už před Vánocemi 1928 byla otevřena sokolovna - adaptací z bývalé kantiny Družstva, které budovalo Spořilov. byl zde sál pro cvičení a malé jeviště pro aktivity kulturní. Vše se mohlo uskutečnit jen na základě finančních půjček a za značné fyzické pomoci dobrovolníků z řad sokolských bratří. Uvažovalo se vedle prvořadé činnosti tělovýchovné o provozování loutkového divadla pro děti a ustavení dramatického odboru pro divadelní aktivity dospělých (šlo o činnosti, které mohly jednotě přinést i určitý finanční zisk).

Kromě těch významných obyvatel Spořilova a okolí, kteří jsou (či byli) "z masa a kostí", existuje též nejméně jedna místní postava pohádková. Není jí nikdo menší, než skřítek-uspávač Hajásko spisovatele a režiséra Jaroslava Bočka (1932 - 2003). Když zapátráme v 31. ročníku časopisu Mateřídouška, kde dětská sci-fi vycházela na pokračování, dočteme se hned v prvním odstavci, jak to tenkrát bylo:

V těchto dnech si připomínáme 40. výročí od událostí roku 1968, které se zapsaly nejen do paměti lidí, ale v následujících letech také velmi ovlivnily osudy obyvatel Československa. Již před dvěma lety jsme vás, čtenáře Spořilovských novin, vyzvali ke vzpomínání na to, jak se osudný srpen 1968 odrazil ve spořilovském dění. Naše výzva je stále aktuální. Pro inspiraci níže přinášíme dva zaslané texty.

Vojtěch Preissig se narodil 31. července 1873 ve Světci nedaleko Bíliny. Po roce 1884 je zaznamenán jeho pobyt v Praze, kde vystudoval reálku v Ječné a pak Uměleckoprůmyslovou školu (1892-1897), kde se učil u Bedřicha Ohmanna. Už v této době se seznámil s T. G. Masarykem a obdivoval jeho myšlenky. Léta 1898-1902 žil v Paříži. Krátce pobyl v ateliéru A. Muchy a studoval též grafické techniky - mědirytinu, lept a dřevoryt. V roce 1903 byl již v Praze jako designér v České slévárně písma. Měl ateliér v Chodské ulici, vydával časopis Česká grafika, věnoval se ilustraci, karikatuře, fotografii, pak též malbě, písmu a knize (typografie, úprava, plakáty, obálky, ex libris). Ilustroval své první knihy - Broučky Jana Karafiáta (1903), dětské leporelo (1905) a v roce 1909 studii Barevný lept a barevná rytina. Pozoruhodné jsou také jeho ilustrace Slezských písní Petra Bezruče. To již byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

Tyto řádky sepisuji, aby nebylo zapomenuto těch, kteří se před dobou téměř tří generací s nadšením a obětavostí podíleli dobrovolně na práci na sokolském poli kulturním na Spořilově a neúnavně organizovali a provozovali jednak loutkové divadlo k radosti dětí ze Spořilova a blízkého okolí, jednak sami jako herci či zpěváci vystupovali v mnoha divadelních hrách na prknech spořilovského ochotnického divadla nebo je pomohli organizovat. Nelze se nezmínit také o aktivitách hudebních, které náležely též k akcím společenským.