Ještě k Františku Soukalovi

Když nám před cvičením v Sokole Vláďa Prchlík rozdával Spořilovské noviny, netušil jsem, že v nich najdu dlouhé povídání o mém, dávno zesnulém, kamarádovi. Zní to trochu nadneseně, ale Fanda byl můj polobůh. Byl o dva roky starší a uměl toho tolik! Jestlipak byste, aspoň pokusem, dokázali šlápnout jedoucímu sentinelu na řetízek? Fanda mě to naučil a není to jen tak.



Z okna naší kuchyně v patře domu pro ajznboňáky, který měl číslo 110 a je zbuldozerován, bylo vidět Pipkům do dvora, i když měli zavřená vrata a číslo 111. Pan Pipek byl nádvorní, ale spíš holka pro všechno v tam umístěné asfaltérské firmě Jan Zadák. Dvůr je proti Bubenské ulici oddělen přízemním domem, kde v pravém koutě bydleli Pipkovi s potom bylo několik místností kanceláře Zadáků. Roh měl hospodu U Horkých. Všechno to dodnes stojí a jak mi kdysi vyprávěli, stálo to ještě dříve, než to byla Praha, neboť to byla zájezdní hospoda. V koutě stála velká dřevěná pumpa na vodu, pod kterou jsme nesměli, když paní Pipková prala. A ona prala ve velkých neckách skoro pořád pro lidi z okolí. Velké tajemno bylo v ploché přízemní stavbě proti obytným domům. Tam jsme nesměli a ani jsme se neodvážili, protože nad vchodem zíral vypoulenýma očima kůň. Mrtvý, ale přísný hlídal maštale pro koně přijíždějících hostů.. To jsme raději táhli za náš dům, kde se mezi kolejemi sice dal sbírat heřmánek, ale spíš se daly prolézat šachty a kanály pro všemožné semafory. Fanda by samozřejmě hrál hokej, kdyby měl brusle. Velká věc mi svítí před očima, velká pamět předškoláka. Moje máma byla Sokolka s vekým S, tedy mě zavedla do naší sokolovny U Studánky,kousek nad hřbitovem. V cvičebním tričku, červených trenkách a černých cvičkách jsem se ocitl v obrovských dveřích, přede mnou neobyčejně velká místnost s hejnem lítajících cizích kluků. Taky se bojíte? Já ještě dnes. Stojím, nevím, a najednou mě kdosi popadne za ruku a už spolu běžíme. S Fandou vždy a od té doby jsem Sokol.

Mnoho dalšího by se dalo vyprávět, ale neni asi dost uší. Otřesné je, že Fandovu bronzovou bustu někdo ukradl a propil. Mizera, lotr,lump? A jsou nejméně dva - zloděj a výkupčí ve sběrně. Tím jasnější je dík paní Durové, jejíž výtvor snad přetrvá.

MUDr. Vladimír Hübsch

Související článek: Spořilovská sochařka Veronika Durová je autorkou nové busty Františka Soukala