Také já vděčně vzpomínám na Olgu a Jiřího. Olga, mj. režisérka krátkého filmu, zůstala režisérkou i v osobním životě. Se slovy „ale vždyť to přece není žádný problém“ organizovala setkání, kterých by se kdekdo zalekl. Bylo to ještě před 89. rokem a přímo u nich doma spolu s manželem organizovala setkání Čechů a Holanďanů k diskusím o svobodě a demokracii, roli církve ve společnosti, sociálních a ekologických tématech. Když chyběly židle, seděli jsme na schodech, když chyběly skleničky, nahradilo je Jiřího chemické laboratorní sklo. Holanďané i my jsme Olgu obdivovali právě pro její odvahu a zájem o nová témata, kterých si u nás ještě nikdo nevšímal. Eva Grollová