Spořilovské noviny
Úvod | Stáhněte si | Spořilovské odkazy| FACEBOOK | International  




Spořilovský kalendář
<<  Listopad  >>
PoÚtStČtSoNe
   1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30   

Mohlo by vás zajímat...
Ubytování u KomorníkaKunžakRybářstvíLuxusní chataPenzionUbytování ve StrmilověVyhlídkaGotický penzionLesní azylStrmilovský šachový klubUbytování velkých skupinOrlí Hnízdovodlitni

Nezapomínáme

* Sokolské vzpomínky na říjnové dny 1918

Vydáno dne 25. 10. 2009 (1009 přečtení)

V říjnových dnech si každoročně připomínáme výročí vzniku našeho novodobého státu –Československé republiky. Před první světovou válkou byla největší českou národní organizací Česká obec sokolská – Sokol. Přesto, že to byl především tělocvičný spolek, ovlivnila jeho činnost (bez nadsázky) celou českou společnost a jeho idea pronikla do mnoha zemí. Tak byl v roce 1908 založen Svaz slovanského sokolstva, který konal svůj první slet v roce 1912 v Praze – v rámci VI. všesokolského sletu. Sokolské jednoty byly ve Vídni i v Americe.

V červnu roku 1914 se konal na cvičišti v Králově Poli velký sokolský slet.
V Němci ovládaném Brně nebyl úřady povolen. Slet byl ukončen 28. června dělovou ránou a zprávou ze Sarajeva o atentátu na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Předem připravovaná válka byla Srbsku vypovězena 28. července 1914.
Do rakousko-uherské armády byli povoláváni i čeští branci. Z největší brněnské jednoty – Sokola Brno I bylo na vojně v roce 1916 z celkového počtu 1040 členů již 800 bratří; spolu s dorostenci, kteří narukovali a ještě neměli 18 let , bylo v tom roce na vojně přes 900 příslušníků jednoty. Přesný počet mobilizovaných nebylo možno zjistit.
Čeští vojáci neradi bojovali proti bratrským Slovanům. Když byli zajati, hlásili se do ruské armády, kde byla vytvořena samostatná česká jednotka - Česká družina. Čeští vojáci v rakouských uniformách se nechali zajímat nebo přebíhali z rakouských zákopů na ruskou stranu fronty. Když přebíhali, dávali si za čepici kvítečky na znamení, že nebudou střílet. (To vložil i Karel Hašler do vojenské písničky.) V zajetí se hlásili do ruské armády. Mezi nimi bylo i mnoho příslušníků Sokola.
Tím přispěli k formování československých legií v Rusku.
„Československé legie byly organizovány v sokolském duchu. Vycházelo se ze sokolských řádů, oslovovalo se bratře, zdravilo se Nazdar ! I velení a názvosloví bylo sokolské. Byly organizovány na dobrovolné kázni, tak jako sokolská organizace.“
Také z Čechů žijících ve Francii a zpočátku zejména z členů pařížského Sokola byla vytvořena ve francouzské armádě česká rota (legie) s názvem „Nazdar“. V Itálii vznikl ze zajatců a zběhů z rakousko-uherské armády v lednu 1917 Československý dobrovolnický sbor, který vedl významný sokolský činovník Jan Čapek.
Výnosem c.k. min. vnitra z 24. listopadu 1915 bylo nařízeno rozpuštění spolků „Česká obec sokolská“ a „Svaz slovanského sokolstva“ s odůvodněním, že ČOS před válkou „podporovala ... pěstováním intensivních vztahů s cizinou bratrské smýšlení k Rusku Srbsku, následky čehož jest viděti jasně teprve za války s Ruskem a Srbskem . . . Další trvání spolku „Česká obec sokolská“ jeví se tudíž státu nebezpečným.“ Od té doby sokolské jednoty a župy, pokud vyvíjely činnost v letech 1916 a 1917, činily tak bez organizovaného vedení, rad a pokynů sokolského ústředí.
Porážky armád tzv. centrálních mocností (Německa a jeho spojenců) ukazovaly již v koncem roku 1917 na blížící se konec války.
Na 6.ledna 1918 byl do Prahy svolán sněm českých říšských a zemských poslanců, který přijat dokument, ve kterém byl formulován program českých politických stran vytvořit samostatný stát v historických hranicíchx společně se Slovenskem x při respektování práv menšin. Z této tzv. Tříkrálové deklarace bylo zřejmé, že zvítězila idea samostatného československého státu .
13. dubna zazněla v Obecním domě v Praze národní přísaha představitelů českého politického a kulturního života, z níž vyjímáme: „Nepodlomen, utrpením zocelen věřil a věří národ náš, že z bouří světové války vykvete nakonec také jemu nový lepší život a že touhy jeho všelidské posvěceny budou mírem všeobecným, jenž lidstvo na věky ochrání od opakování katastrofy dnešní. Nechtěli jsme a nechceme, nežli žít životem svobodným a samostatným, spravovati osudy své pod vlastní svrchovaností a budovati nepoutáni a volni bytí svoje, jak o to usiluje každý uvědomělý národ po všem kulturním světě.“ ... „Taková je jednotná a svorná vůle národa!“ Přísaha byla výrazem odhodlání národa setrvat ve svém vzdoru a odhodlání k osamostatnění a k národní svobodě.
V červenci roku 1918 došlo po dohodě všech politických stran k ustavení Národního výboru. 14. října oznámil tajemník Národní rady Československé Dr.Beneš, že byla 26.září se souhlasem amerického presidenta Wilsona ustavena v Paříži prozatímní čs. vláda ve složení : T.G.Masaryk, E.Beneš, M.R.Štefánik.
Od prvních říjnových dnů byli všichni moravští členové Národního výboru v trvalém styku s jeho předsednictvem v Praze. V Brně i na venkově byly zřizovány místní národní výbory.
18. října bylo v Paříži publikováno Prohlášení nezávislosti – vrcholný dokument československého zahraničního odboje – známé jako Washingtonská deklarace. Vedoucí činitelé Sokola v Praze i v Brně si dlouho před očekávaným státním převratem uvědomili, že po politickém převratu bude třeba zabránit chaosu a neklidu, který je v takových situacích obvyklým průvodním jevem. Činovníci Sokola Brno I konali přípravy již od září 1917. V neděli 9. září 1917 se poprvé sešlo 7 členů k poradě v Sokolském domě (na začátku dnešní Lidické ulice) a ujednali sezvat známé činovníky všech moravských žup k tajné důvěrné schůzi o záležitostech sokolských i jiných. Schůze zástupců všech moravských sokolských žup se konala celou neděli 7. října 1917 v Národní spořitelně a záložně v Rudolfínské ulici (dnešní Česká) v domě, kde je nyní hotel Avion. Předsedal jí br. Jan Máchal z Třebíče (bývalý náčelník Moravskoslezské obce sokolské, po němž je pojmenována jedna ze dvou brněnských sokolských žup), a přítomen byl i br. Vincenc Štěpánek z Prahy. Schůze byla svolána, aby upozornila: „Buďme připraveni!“ Byla zvolena „trojka“: bratři Jan Hiller, Joža Havránek a Jindra Šart, která sledovala běh událostí a podle potřeby svolávala a informovala zástupce moravských žup, kteří byli „v neustálém styku s „trojkou“ i mezi sebou.“ (Další podobná schůze se konala 27.ledna 1918.).
27. října bylo oznámeno, že rakouský ministr zahraničních záležitostí hrabě Andrassy odpověděl na nótu amerického presidenta Wilsona, že Rakousko-Uhersko přijímá veškeré jeho podmínky a žádá na všech frontách příměří . Tato zpráva znamenala, že bylo zásadně rozhodnuto o právech rakouských národů na sebeurčení, že je konec Rakousko-Uherska. Když se 28. října zpráva dostala do Prahy, byla vyhlášena Československá republika.
Vlády se ujal Národní výbor , který měl až do ustavení (řádné) vlády Československé republiky veškerou správní a výkonnou moc, stal se faktickým zákonodárcem, byl jedinou nejvyšší autoritou národa.
Dr. Scheiner (bývalý starosta České obce sokolské) byl Národním výborem pověřen organizováním branné moci. Československé vojenské jednotky však nebyly na území nového státu. Bylo třeba zajistit pořádek, zabránit ničení majetku i obsadit a hlídat důležité budovy a objekty. Proto svolal ještě 28. října večer poradu sokolských zástupců s delegáty Dělnických tělocvičných jednot, studentů a pražského policejního ředitelství, na níž bylo usneseno zřízení „Národní stráže“. Jejich velitelem byl ustanoven Dr.Jindra Vaníček, náčelník ČOS,(který v roce 1914 řídil sokolský slet v Králově Poli).
V Praze obsadila četa členů hradčanského Sokola již 29. října pražský Hrad, zajistila zásoby střeliva a vojenských potřeb a vytvořila první „republikánskou stráž na Hradě pražském T.G.Masaryka“. Sokolské stráže hlídaly sklady s potravinami a jiným materiálem, dbaly o bezpečnost občanů. Rumunští vojáci odevzdávali Sokolům zbraně a odjíždějící maďarští a němečtí vojáci byli odzbrojováni. Sokolové spolupracovali s vojenským velitelem Jaroslavem Rošickým – otcem atleta Evžena Rošického. (Oba byli popraveni v roce 1942 za odboj proti německým okupantům.)
V Brně oznámil ve cvičení 28. října 1918 náčelník br. Zezula shromážděnému hloučku bratří, „že byl telefonicky uvědoměn bratrem Havránkem, že v Praze nastal převrat, že jejich služeb bude zapotřebí a vyzval je, aby zítra ráno, t.j. 29. října dostavili se do tělocvičny“. A stalo se; 29. října již o časné hodině ranní odebrali se jejich zástupci: br. Havránek, Hiller a Šart do Národního výboru, který již tuto noc úřadoval v Zemském domě, a jménem shromážděných sokolů dali se cele k disposici Národnímu výboru. Byli přijati zemským přísedícím Roučkem, který žádal, aby sokolové, poněvadž občanstvo má k nim důvěru, postarali se o udržení pořádku ve městě, místo nespolehlivé městské policie, která sama bez rozkazu z ulic zmizela.
„Sokolské stráže“ tak vznikly zároveň v Praze i v Brně. O tom napsal bratr Jindřich Šart: „Nebylo sokolských krojů. Bylo proto usneseno konati službu v obleku občanském s bíločervenou páskou na levém rukávě. Muži s bíločervenou páskou, to byli bratři ze Sokola Brno I., s několika nejvytrvalejšími z jednot ostatních. V jejich rukou ležel osud občanů brněnských. Nebylo policie, nebylo četníků, nebylo vojska. Byli jen muži s bíločervenou páskou.“ A pokračuje: „A lid rozlícený čtyřletým německým útiskem, spíš ochotný bořit než stavět,podrážděný špatným zásobováním, cítící, že přišel čas, kdy je možno vyrovnati si staré účty, lid, nebojící se bodáků, ochotně ustupoval a poslechl muže s bíločervenou páskou, jehož jedinou zbraní byla formule: „Jménem Národního výboru . . .“.
„Pomáhalo se všude, kde bylo zapotřebí ; hlídal se ekrasit ve Zbrojovce, obsazovala se opuštěná kasárna, hlídala se radnice, aby páni radní nevyvedli nějakou neplechu, hlídkovalo se po ulicích, organizovaly se ze studentů za pomoci bratří kordony na náměstí Svobody, aby nedošlo k třenicím, zejména v prvých dnech, kdy německá mládež nechtěla vzíti nový stát na vědomí, rekvírovaly se a zase přidělovaly potraviny, dělal se vlakový dozor na nádražích, zkrátka dělalo se vše, co dobří lidé přišli oznámit a co bylo zapotřebí, aby to krásné jitro svobody nerozplynulo se pod rukama.“
Důvěra v sokolskou stráž nebyla jen u obecenstva ; byly to zejména úřady, jež velmi často potřebovaly pomoci. Všude vypomohli naši bratři, ochotní a neumdlévající. Tak velká byla víra v moc sokolské stráže, že velitel brněnské posádky, generál Pöschmann při jednání s vojenskými zmocněnci Národního výboru vyžádal si při odjezdu do Vídně nikoliv vojenskou ochranu, ale členy sokolské stráže. Byl to bratr Zezula a Ryč, kteří dopravovali posledního representanta vojenské moci rakouské na hranice do Hrušovan. Zase muži s bíločervenou páskou.“ V zachovaném orginálu textu následuje seznam 42 bratří ze Sokola Brno I a pěti bratří z dalších brněnských jednot..
„Dny horečné práce na budování republiky nesly ovoce – městská policie převzata do služeb státu a v její čelo postaven ředitel Rychecký ; radnice, která dlouho vzdorovala v bláhové naději, že se věci obrátí, byla – dík iniciativě bratra dr. Bulína –slavnostně převzata českými zástupci. Vojsko pomalu plnilo kasárna ; doplňováno bylo přicházejícími z fronty i ze zázemí a v jejich čele jako místní velitel byl br. Sylvestr Voda staral se s energií jemu vlastní a s rozhledem, zasluhujícím lepší odměny, aby se vytvořily v krátké době vojenské jednotky, spolehlivé a státu oddané. Pak už všichni z opojení převratem vraceli se k všední denní práci – k pomalému a tím bezpečnějšímu dobudování státu. Muži s bíločervenou páskou také. Přišli, když doba zavolala –odešli, jak se naplnil čas. Jen bíločervenou pásku sundali –nikdo nelikvidoval výlohy, nikdo nežádal náhradu za ušlý výdělek. Z civilu přišli, do civilu se vrátili, skromně, bez nároků, jak se na dobrého sokola sluší.“
(Tolik z brněnských pramenů)
Protože armáda nového státu se teprve tvořila, nabídlo sokolstvo Národnímu výboru , že k zajištění bezpečnosti a pořádku v republice budou z tělocvičných spolků na dobu šesti měsíců vytvořeny spolehlivé strážní útvary. Národní výbor nabídku přijal a na uveřejněnou výzvu se přihlásilo tolik dobrovolníků, že po odvodech a lékařských prohlídkách, se mohl již 22. listopadu 1918 v Praze ustavit „První pluk Stráže svobody“ s třemi prapory ; II.pluk se ustavil 4. prosince v Českých Budějovicích, III.pluk 10.prosince v Brně a 3.února 1919 pluk v Plzni. Na Slovensku se také v listopadu 1918 ustavil „I.pluk Slovenskej slobody“. Tyto pluky následkem nasazení proti vpádu maďarského vojska na Slovensko vyvíjely činnost celý rok až do listopadu 1919.)

Jaroslav Nešpor

[Akt. známka: 5,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Redakce | Počet komentářů: 3 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

Spořilovské aktuality
13.11.2018: Vadim Petrov získal státní vyznamenání
V den státního svátku -28. 10. 2018 obdržel medaili za zásluhy i Vadim Petrov, po kterém je pojmenována i spořilovská základní umělecká škola. Vyjádření Vadima Petrova v České televizi k nejvyššímu státnímu vyznamenání si můžete prohlédnout na webu České televize.

Starší aktuality

Spořilovská kniha
Po stopách spořilovských legionářů

Knihu Po stopách spořilovských legionářů je možné objednat na e-mailu noviny@sporilov.info. Cena knihy je 250 Kč.

Knihu lze on-line zakoupit v knihkupectví Academia.




Čtenáři od 31.5.2004

Spořilovská kliknutí
Celkem4511069
Listopad17770
Dnes533

Spořilováci na webu

Nyní si čte web : 23 uživ.


(c) Spořilovské noviny 2004 - 2017  
Vydavatel: Mgr. Tomáš Hromádka - REGIONPLUS. Adresa redakce: Mgr. Tomáš Hromádka, Rakovského 3162/8, 143 00 Praha 4. IČO: 03582205. Tel. 777 944 684.
Vytvořeno pomocí redakčního systému phpRS. Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce a vlastníků autorských práv. Bez souhlasu redakce nesmí být žádná část Spořilovských novin publikována a to jak v tištěné, tak elektronické podobě.
Kontaktní e-mail redakce: noviny@sporilov.info
CENÍK INZERCE