PRAHA Na pražském magistrátu začíná být dusno. Soud uznal, že jím posvěcená úprava územního plánu, která by umožnila postavit velký developerský projekt v Braníku proti vůli místních, je nezákonná. Očekávají se další podobná rozhodnutí a hrozí, že by developeři mohli žádat kompenzaci ztrát po městu.
"Osm pater to je moc, nechceme mít ze dne noc." Transparent s tímto nápisem už několik měsíců visí na domě ve Vrbově ulici v Braníku. Je součástí protestů proti developerskému projektu takzvaného Branického náměstí. Na rozlehlé zelené ploše, kterou místní využívají k venčení psů a občasným piknikům, má vyrůst hustý soubor až osmipodlažních budov s byty, kancelářemi a obchody.
"Nejsme proti výstavbě jako takové, ale chceme, aby se tu také dalo normálně žít," konstatuje předsedkyně občanského sdružení Náš Braník Adéla Gjuričová, která proti projektu několik let bojuje. Místním nevadí jen výška chystaných domů, ale i to, že zmizí zeleň, auta nebudou mít kde parkovat a hlavně, že se z poklidné čtvrti stane rušné centrum. Navíc patrně v rozporu se zákonem.
Podle původního územního plánu tu totiž nic takového vyrůst ani nesmělo. Jenže v roce 2010 doporučila rada městské části Prahy 4 ke schválení úpravu územního plánu a magistrát ji posléze potvrdil. To vše bez toho, aby se mohli lidé z okolí ke změně vyjádřit. Odpůrci proto na magistrát podali žalobu a uspěli.
Podle zjištění 5plus2.cz Městský soud v Praze na základě této žaloby úpravu územního plánu zrušil. Jde o jeden z prvních případů v Praze.
Brno předběhlo Prahu
"Úprava směrné části Územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení," píše se v rozsudku, který má redakce k dispozici. Magistrát má navíc uhradit soudní výlohy převyšující 20 tisíc korun.
Byť zatím není k dispozici odůvodnění rozsudku a navíc se lze proti němu odvolat, pro aktivisty to znamená úspěch. Doposud totiž podobné úpravy územního plánu byly běžnou praxí, jen v Praze jich mohlo být odhadem kolem osmi set.
Soudy se přitom záležitostí odmítaly zabývat. Tedy až do loňského prosince, kdy Nejvyšší správní soud - v úplně prvním případě - zamezil výstavbě sedmipatrového domu na brněnském sídlišti Majdalenka. Původně měl mít jen čtyři patra a zvýšení bylo možné jen díky razítku úředníků, bez řádně projednané změny územního plánu a bez vědomí lidí bydlících v sousedství plánované stavby.
Jak v brněnském, tak pražském případě se developer snažil změnit takzvaný koeficient zastavěné plochy. Ten totiž říká, jak má být zástavba hustá a vysoká. Čím větší dům, tím větší zisk.
"Probíhalo to tu celé roky. Skutečně to mělo takovou podobu, že developer přišel na úřad, neformálně se tam dohodl a úprava se vydala. Je paradoxní, že nikdo nebyl stíhán za korupční jednání," popisuje Martin Skalský ze sdružení Arnika.
Kouzlo koeficientů
Zjednodušeně - pokud se jeden metr čtvereční prodává zhruba za 50 tisíc korun, s každým dalším patrem vydělá developer mili