Byl to od starosty Prahy 4 Pavla Horálka chvályhodný čin, že zajistil na Spořilově měření emisí, aby měli obyvatelé černé na bílém, v jakém prostředí vlastně žijí. V případě výrazně překročených emisních limitů, nebezpečných pro lidské zdraví, to mohl být pádný argument, proč poslat kamiony jinou trasou. Jenže k tomu nejspíš nedojde. Proč?
K měření totiž došlo za velmi zvláštních okolností. Zarážející je především výběr místa a času, kdy proběhlo. K prvnímu monitoringu došlo v polovině října a místo bylo vybráno skutečně impozantně. Měřící stanice byla „zaparkována“ za polikliniku v Božkovské ulici, přímo za protihlukovou zdí, v bujné zeleni, která jí o tři metry převyšuje a především proti proudění větru. Alarmující emise ze Spořilovské se tam mohly stěží projevit. I přes partyzánský výběr místa, byly nakonec naměřeny zvýšené hodnoty PM10 a dalších rakovinotvorných látek. Po urgenci obyvatel, že stanice není na správném místě, starosta přislíbil, že se měření zopakuje a tentokrát na druhé straně Spořilovské ulice, tedy po proudění větru. Na sklonku minulého týdne se stanice skutečně objevila v dolní části Spořilova, vedle autosalonu Mazda, kde v pracovní týdny lze nabrat skutečně reprezentativní vzorek toho, co Spořilovští dýchají. Zde však udivuje nikoliv výběr místa, ale čas. Z týdenního měření jsou totiž čtyři dny volna a jak znáno v období takzvaných prodloužených víkendů Praha připomíná město při evakuaci. Provoz na Spořilovské byl, pokud ne nulový, tak zcela marginální. Reálné výsledky bude možné získat až následující tři dny tohoto pracovního týdne, ovšem při zprůměrňování hodnot, se patrně laboratoř dostane opět pouze k nepatrně zvýšeným hodnotám. Nabízí se otázka, zda šlo o záměr, nedbalost nebo pouze neschopnost dohlédnout následků svých rozhodnutí. Jisté však je, že ani jedno měření, které na Spořilově proběhlo (probíhá) není objektivní a nelze se o jeho výsledky jednoznačně opřít. V takovém případě to byl pro daňové poplatníky velmi drahý špás.