nevím jak to vyjádřit slovy. K takovému šťasnému konci jsem se modlil, ale nevěřil jsem, že v reálném světě může nastat.
Stalo se. Ukázalo se, že Spořilov je unikát. Nejen architektonický, ale i lidský. Že dokážeme najít k sobě cestu přes rozbouřené vody a podat si ruce, najít společný cíl. Odsunout osobní vášně pro obecný prospěch.
Chci z celého srdce poděkovat oběma dámám a všem, kteří s nimi spolupracovali. Všichni do toho dali ohromné množství času a energie. Nyní se tato energie nevybije v zájemném soupeření, ale spojí se ku prospěchu všech.
Jsou to vznosná slova, ale já to tak opravdu cítím.

Mrzí mě jen, že odjíždím a nemůžu tedy svolat na náměstí před stavební ohradu všechny aktéry a spořilováky vůbec. A udělat oslavu, koláče víno, šampus. Protože velké věci je třeba oslavit.

Od této doby to už bude snažší. O tom jsem přesvědčen. Až tu vznikne další konflikt, lidé řeknou: zklidněte se a dohodněte se jako tenkrát ty petice o hřišti na náměstí. Dokázaly to ty dvě ženské tenkrát, dokážete to i vy dnes :-)

Jen krátká poznámka na konec. Přes slavné vítězství rozumu a odpovědnosti jsme stále uprostřed celého procesu. Stavba teprve začíná a bude ještě hodně práce na tom dohlédnout, aby proběhla zdárně a kvalitně.

Dnes je však důvod slavit.