To že na úvod zahráli "Ktož sú Boží bojovníci" je příznačné.
Osmdesátiletý pan Prchlík už je takový Jiráskův "Proti všem", protože v jeho neustálém boji za pomník se neohlíží nalevo ani napravo a postupně se izoluje.
Tentokráte pro to zneužil výročí bitvy u Zborova, aby tam jako kukaččí vejce zase podstrčil ten svůj pomník.
Nerespektuje asi přání spořilováků jasně vyjádřené na veřejném projednávání v kině Sigma ani rozhodnutí komise OÚ Prahy 4. Ta už od něj také dala ruce pryč a akce se nezúčastnila.
Obdobně se od něj odtáhl domovský Sokol Spořilov.
Důvod je jasný. Pan Prchlík ve svém svatém přesvědčení, že Spořilovskému náměstí bude nejlépe slušet velká socha muže útočícího na bodáky nerespektuje nic a nikoho.
Přitom bylo jasně řečeno a odsouhlaseno, že vhodná a uměřená připomínka padlých a perzekvovaných 1., 2. u 3. odboje na náměstí k hrobům padlých patří. Do architektonické studie Roztylského náměstí to je již zahrnuto.
Na jejím dokončení by se mělo zapracovat namísto pořádání takovýchto partizánských akcí. Lidsky lze umanutost pana Prchlíka, který ve 30. letech zřejmě prožíval nejhodnotnější leta svého života, pochopit. Nelze však akceptovat způsoby, kterými neguje uskutečněná rozhodnutí.
Spořilov si zaslouží vkusnou a moderní připomínku všech hrdinů. Tím spíše těch co na Spořilově opravdu žili. A má oslovit a nadchnout mladou generaci. A v neposlední řadě nezošlivit naše centrální náměstí.