"Bohužel Vám nemohu poslat tu většinu chvályhodných emailů..." - autorka zřejmě chtěla napsat "pochvalných"; v kontextu celé kauzy to ovšem působí kouzelně - kdo by nechválil maily, které mu navenek posvěcují jeho vlastně až skoro misijní aktivitu, že...

Věřte mi, nic bych si nepřál víc (s výjimkou zdraví svých blízkých a světového míru ;-) ) než internetovou konektivitu dostupnou asi tak, jako dneska třeba pitnou vodu nebo veřejné osvětlení, včetně osvěty pro penzisty. Protože se ale v oboru již léta pohybuji a motám se kolem budování sítí firemních i privátních (a sám jsem již pár důchodců přivedl online), mám za to, že akce jako již zmíněný Indoš, P4 bezdrátová, dění na P5 a další projekty v režii obcí a státu jsou vážně málo efektivní a v podstatě - i když realizační firma dělá, co může - už z principu ve finále silně představují zvýhodňování určitých skupin lidí (zde např. těch, kteří jsou v dosahu AP). Co je "zadarmo", toho si nikdo neváží, a proto se podobné projekty tak snadno bez velkého rozruchu, zato však s o to větší ztrátou časem ukončují. Nechce se mi to všechno klepat do stroje, můžeme si někdy popovídat přímo.

Jediný způsob, jak tato "obvinění" vyvrátit, je zveřejnit kompletní rozpočet a statistiky o uživatelích. Pak můžeme diskutovat o tom, jestli P4b. je charita nebo tunel. Howgh.