Když jsem na ČT uviděl pořad o spořilovské hrdince Ireně Bernáškové, uvědomil jsem si sílu a význam jejího hrdinství.
Národy jsou udržovány ideemi, na kterých vznikly. Z tohoto pohledu si zaslouží stejnou úctu ona a všichni další odbojáři stejně jako legionáři od Zborova.

Přijde mi tedy neuctivé, kolik energie a peněz se vkládá do odlití kopie sochy, která zde stála před 70 lety a ignorují se místní, opravdu spořilovští hrdinové, které si jistě mnozí ze sousedů ještě osobně pamatují.

Vážím si legionářů. Určitě právě Inka čerpala sílu a odvahu i z této sochy. Není ale možné, abychom slepě skočili o 70 či o 90 let zpět a uctívali jen je a ignorovali hrdiny, kteří přišli po nich.

Podstatný rozdíl vnímám v tom, že socha Zborováka je "jen" obecná připomínka hrdinů z 1.s.v., ktežto Inka a ti 4 pohřbení na Roztylském náměstí jsou konkrétní naši spoluobčané, kteří šlapali tutéž spořilovskou dlažbu co mi dnes.

Zatímco obecný pomník může být připomínkou kdekoli, pomník spořilovské hrdinky za nás nikdo nepostaví. To je ostuda hlavně nás spořilováků.

Bylo by sokolům a další propagátorům Zborováka ke cti a úctě, kdyby rozšířili a přehodnotili svůj návrh a pojali ho více spořilovsky a v dějinných souvislostech. Získali by si úctu mnoha dalších spořilováků i dary na obnovu pietního místa.
Není přece možné, abychom stáli před symbolickým Zborovákem a mysleli a zapomenutou sousedku Inku.