Ještě v osmdesátých letech, kdy vyrůstaly moje děti, bylo na Starém Spořilově, alespoň v části Roztylské sady, blahodárné ticho. Nebáli jsme se pustit i předškolní děcka, aby si hrála venku. Dnes vyjdu se psy v půl šesté ráno a slyším trvalý hukot - zepředu z Jižní spojky, shora od D1 a zezadu od rychlopřivaděče. U kostela se každý podvečer schází mládež se svými auty, ze kterých duní decibely. V pátek odpoledne se Roztylskými sady řítí závodníci, kteří si krátí cestu na D1.
O tom, že není kde nakoupit a potkat sousedy (Včela) je škoda hovořit.
Už to není můj milovaný Spořilov.......