Mnohé o senátorově způsobu myšlení prozrazuje jeho vysvětlení, že nebyl do Míšova vyslán českou vládou: „Přihlásil jsem se sám, dobrovolně… Nejel jsem lidi přesvědčovat. Oni by měli přesvědčovat mě, protože jsem jeden z dvou set osmdesáti jedna zákonodárců, kteří by podle ústavy měli hlasovat, zda na našem území budou umístěna cizí vojska či zda naši vojáci budou působit na cizím území.“
<br>
České provedení zastupitelské demokracie se zde předvádí v celé své ostudné nádheře. Před volbami politici škemrají u voličů, aby jim dali svůj hlas. Objíždějí zemi, hladí děti, zpívají písně, ztrapňují se na podiích, uplácejí gulášem a párky s hořčicí… Ale jen co jsou zvoleni - tu máš! Já jsem tvůj zástupce, já vím, co je pro tebe dobré. Budu hlasovat po svém a pokud chceš, abych hlasoval dle vůle svých voličů, tak to mne budeš muset, holenku, přesvědčit!
TO MĚ TEDY ZAUJALO., celý článek si přečtěte na Britských listech http://www.blisty.cz/2007/8/ 17/art35864.html