pokračování
Za silnicí už byl nový Spořilov, lemoval ji činžák končící něčím jako kotelnou šedomodré barvy, kterou zdobil metrový nápis tlustou štětkou: „DUBČEK SVOBODA“. Někdo prorežimní ho čas od času přetřel jiným odstínem modrošedé a tak pořád dokola.
Přes šťovíkovou louku vedly cestičky „na Starák“, kam se chodilo na vycházky, do cukrárny, nebo do dětské ordinace paní doktorky Zemánkové v krásné stylové vile na náměstí, kterou pak odstěhovali do nové polikliniky. Chodili jsme s tátou na starák o nedělních odpoledních, pozorovali, kde už kvetou v zahrádce sněženky, přinesli si laskonku ke kafi, no a po pár letech se tam taky randilo.
Moc vám děkuju, že ty spořilovské stránky děláte. Umíte mi opravit chybu obsadily na obsadili? Blanka Řebíčková Strouhalová