zase jedna vzpomínka mi vytanula... hu, pozemky... parná letní odpoledne, kdy spolužáci z áčka stavěli bunkry u Botiče a my se popelili na školním pozemku a hráli si na mičurince.

Pracovní výchova! Dneska mi název toho předmětu zní jako z reportáže o Severní Koreji. Dílny ještě šly, to jsme aspoň byli u ponků a něco řezali a pilovali, v lepším případě pájeli. Práce na zahrádce, kterou nám osnovy ordinovaly asi abychom byli více spjati se zemědělstvím, však neměla žádný smysl, protože co jsme my zasázeli, za týden jiní zdupali při sázení svých pokusů. Výpěstky se nikdo neobtěžoval pravidelně zalévat, takže na záhonech se nejlépe dařilo pampeliškám a pelyňku.

Největší výhrou bylo zašít se v kůlně s nářadím, kde sice bylo horko a prašno, ale aspoň klid. Tedy kromě šermování s hráběmi.

Takže bikerská dráha je z mého hlediska snad ideální řešení. (Hlavně aby to nikdo hned nerozmlátil!) Mmch. podařilo se snad někomu z vážených spolučtenářů někdy ze školních pozemků něco sklidit? :-)