Měl jsem to štěstí být přes léto alespoň na týden v Paříži a po jediné cestě autobusem jsem byl opět naplněn neodbytným pocitem, že naši řidiči (a nejen řidiči) jsou stále v něčem pozadu.

Za 15 minut stačil řidič pařížského busu zastavit třem dobíhajícím lidem a to zcela mimo okolí zastávky (přirovnal bych to tak, že by bus 121 zastavil po výjezdu ze zast. Severozápadní směr Depo někde v půli - samozřejmě kdyby mohl :). Oni dobíhající poté slušně prohodili "Merci monsineur!" a on zas své "S'il vous plaît!" a jak hnedka byl den krásnější.

Nemluvím o "výzdobě" busu, kdy jízdí řád nebyl pouze černobílý a plný strochých příkazů, avšak psán přesně tak, aby lidé vnímali, že ty veškeré příkazy jsou psány pro ně (a jejich bezpečí) a ne pro srandu králíkům.
Veškeré značky (psi s náhubem, zmrzlinu pryč, kočárek sem) pak byly řešeny vskutku elegantně a vtipně - až jsem si říkal, že jsou francouzi hračičkové.

Ale k něčemu to asi je. Rozhodně spíš zvednu ruku pro ty "hračičky" než pro líné pány, kteří se zvednou uprostřed jízdy a řeknou "Zatahuju..."