Jsem poměrně častým návštěvníkem této hospody, pivnice a přilehlého baru. Za posledních pár let jsem si nevšiml, že ve středu je obsluha nahoře bez. ( třeba jen na přání ). Také nejsme vinař ale pivař a tak nevím nic o archivních vínech, ale co vím bezpečně, je že pivo tam mají jako "křen" a umějí se o něj starat. Možná je to dané ale technologií uskladnění a stáčení, že je tak vymakaná, že nepotřebuje moc zásahů lidskou rukou, kromě pravidelného čištění trubek, aby bylo pivčo v takové kvalitě. Moje zkušenosti s kuchyní jsou jen letmé, radši si dám pivčo, ale co jsem občas jedl mělo chuť a hlad zahnalo. Ceny neposuzuju, je to věcí mezi nabídkou a peněženkou hladového. Do hospody má jít člověk najedený stajně jako na nákup do supermarketu.
Samostatná kapitola je personál. tady se podlouhé době podařilo, alespoň se to zdá, najít majiteli dvě party, které by slepý od sebe nepoznal. Pivo točí stejně, rychlí jsou stejně, pomalí taky. Nešidí, alespoň ne viditelně. Je s nimi občas legrace, jsou občas nepříjemní, zejména, když jdou od stolu, kde je někdo vyprudí, tak to je lepší nic nechtít aspoň minutu. Nejstarší, služebně, "pomenší dáma" paní Věrča, kmitá, lítá a snaží se. Je vidět, že tuto hospodu má zmáknutou, zná všechny lidi, zná jejich osudya rodiny, kdo ke komu patří, nebo patřil. Pamatuje si kdo co pije a jak mu potom je. Takže takový stálý inventář. Troufám si však říct, že tím jak je tam dlouho ztrácí kontakt s realitou a třeba v jiné hospodě by měla problém. Tady jí spousta věcí projde, třeba i to, že není tak úplně dobrá servírka. Její kolega Luďa, to je jiná. Dovedu si ho představit jako výčepáka v nějaké věhlasné pivnici. I na place umí, ale to by ho musela Věrča nechat chodit "mezi lidi".
Druhá parta. Vysokej plešatej Tomáš. Znám ho ještě, když propíjel mládí ve své hospodě. Není to "pingl", ale naučil se, chodí "mezi lidi", dovede si udělat respekt a legraci. Ideál do podobného typu hospod. Hlavně i věkově k omladině, která začíná hospodu navštěvovat a bez přísného pana vrchního, by za chvíli udělala z hospody doupě. Kolegini na této partě moc neznám, snad se jsmenuje taky Věra. Ze začátku "kyselej ksicht", ale už se nám lepší. Je na ní vidět, že umí. Dám jí čas, když jí čas dá i majitel. Jsem pivař, tak se k chýši moc vyjadřovat nebudu, snad jen, že je dobře, že už mají desítku, ale stále stejně teplou. Nedá se stím něco dělat? Občas se jdu ze zvědavosti podívat co má Oldřiška na sobě.
Pan Bříza, je Bříza. Svúj, za každých okolností, stále stejný hulvát, sprostý řezník, bez vychování, stolující se svým psíkem z jednoho talíře. Nedělám si iluze, že se změní, jen doufám že příští majitel už bude pan majitel a nebude to trvat dlouho.