Děkuji za velice zajímavý příspěvek. O osudech architekta kostela jistě nemá většina obyvatel Spořilova vůbec tušení...

Dekuji panu Rockovi za zajimavy clanek. Tohle jsem nikdy nevedela. Na Sporilove zilo nekolik rodin -emigrantu z Ruska, ktere se tam pristehovaly ve 30.letech.
Skalovi bydleli na Hlavni tride 119, ovdovela Ruska se synem Vladimirem. Cesky mluvila dost dobre, s ruskym prizvukem. Byla provdana za Cecha a proto se jim podarilo dostat se ven. Pamatuji se na ni uz jen velmi matne, jen vim, jak babicka rikala, ze pani neustale opakovala "nedej Boze, aby se tohle dostalo sem".
Dalsi emigrantskou rodinou byly postarsi sestry Popovy, ktere bydlely na opacnem konci Hlavni tridy. Mladsi z nich se stala ucitelkou rustiny na sporilovske skole v 50.letech, kdyz byla rustina zavedena ve vsech ceskoslovenskych skolach jako povinny predmet od 4. tridy nahoru. V te dobe bylo ucitelu rustiny malo a proto dostala zamestnani i byvala ruska emigrantka. Pani Popova nas ucila od 4. do 8. tridy.
Byla prilis hodna a dobrosrdecna nez aby si mohla zjednat disciplinu a my jsme na to casto hresili. Jednoho krasneho jarniho dne jsme sebrali zidle a utekli oknem ze suterenni mistnosti skoly, kde jsme meli mit hodinu rustiny a jejiz okna vedla na zadni zahradu. Usadili jsme se na zidlich na trave pod stromy a cekali az budeme nalezeni. Pozorovali jsme zvenku jak nas pani ucitelka hledala a trvalo nejakou chvili nez nas nasla. Nesla si si stezovat k rediteli Mojzisovi a nevyzadovala potrestani zaku, ale pridala se k nam a co zbylo z hodiny, odehralo se jako rustina v prirode.