jen pořád čekám, kdy někdo začne stavět pánský koutky.

Úplně to vidím před očima - vejdu s rodinkou do nákupního hyperpekla, ale nezůstanu ve vleku, nemusím vytáčet oči v sloup a zkoumat vzduchotechniku nebo koukat po prodavačkách, zatímco si mí tři miláčci vybírají ponožky nebo trika.

Místo toho by mě čekalo cca. 20m2 ze tří stran zakrytých sádrokartónem, něco jako takové ty "obýváky" v ikee. Tam pěkně gauče, křesílka, konferenční stolek s novinami, automat na kafe a studenou limču, v ideálním případě plechovka birellu (jsme tu přece autem...). Na stolku pár výtisků dnešních novin, v křeslech dva-tři podobně postižení pánové. Přijdu, pozdravím, "jsou ty noviny volné, prosím?" a mám dvacet minut klidu, zatímco na krámě zuří rozhodovací procesy.

Pak mě nejmladší dcerka vyzvedne, já v klidu dopiju, složím tisk, dojdu k pokladně a splním očekávanou úlohu. Všichni jsou spokojení, já si orazil a obchod udržel s minimálním nákladem zákaznice na krámě déle, než by tomu bylo bez pánského koutku.

Kdo bude první? :-)

...a co taková peep show. Dcerka by vás po nákupu vyzvedla: "Tati, co to děláš s tou paní ?", počkej až to řeknu mamince.... :o) no a už by vás žádná další rodinná nákupní odpoledne s supermarketu nečekala.