Spořilovské noviny jsou plnoleté

Autor: Redakce <noviny(at)sporilov.info>, Téma: Z redakce, Vydáno dne: 27. 07. 2022

18 let Spořilovských novinZdá se to neuvěřitelné, ale již osmnáct let jsme s vámi. A přitom jste si Spořilovské noviny na webové adrese www.sporilov.info našli sami. A jsou mezi vámi nejenom čtenáři ze Spořilova, ale i z Michle, Chodovce, Chodova, Zahradního Města, ale i z mnohem vzdálenějších míst (dokonce až z daleké Austrálie) - i přes fakt, že nemáme téměř žádnou vlastní reklamu, žádné vlastní billboardy, inzerci v televizi nebo letáky ve schránkách.
Za uplynulá léta se Spořilovské noviny staly encyklopedií starého a nového Spořilova a jsou i přes různé těžkosti technického i čistě lidského rázu trvale aktualizovaným informačním zdrojem z této pražské čtvrti. I na základě vašich připomínek se je snažíme přehledně třídit do tematických rubrik. Těší nás jakékoliv reakce a diskuse, které jsou pro nás důkazem, že projekt obyvatele Spořilova zajímá, čtvrť ve které žijí jim není lhostejná a mají ji rádi.
Věříme, že Spořilovské noviny zůstanou pro vás i nadále místem, kam rádi a pravidelně zavítáte a že i vy sami v budoucnu přispějete vlastním článkem, fotografií nebo komentářem.

Jak vlastně Spořilovské noviny vznikly? Odpovídá zakladatel a šéfredaktor novin Tomáš Hromádka:


Shodou okolností jsem se před osmnácti lety na Spořilov přiženil. Rodina mojí tehdejší manželky sice bydlela jinde, ale v té době se podařilo vyřešit složité rodinné dědictví a my jsme se náhle octli v řadovém rodinném domku na Hlavní ulici. Když jsme vešli dovnitř, ocitli jsme se v zakonzervovaném prostoru z roku 1982 (!), kdy zemřela babička. Našli jsme kompoty, konzervy, prací prášky, noviny z té doby. A téměř kompletně vše původní z doby první republiky, kdy byl domek postaven (parkety, salon, kuchyně, koupelna, ložnice). Postupně jsme začali dávat domek dohromady a sžívat se Spořilovem. Místo jsem si hned zamiloval. Sice, když jsem otevřel okno do ulice, slyšel jsem okolo projíždějící autobus, ale na druhé straně také hodinový stroj z kostela sv. Anežky. Také zahrádka, kde lze trávit čas a cesty zvané "hospodářky." A pak ta báječná komunita lidí, patriotů, kteří na starém Spořilově drží při sobě - to mě fascinovalo. Bohatý společenský a kulturní život ať už kolem místních farních společenství, škol, Sokola. A přitom na úrovni celé Prahy 4 o tom prakticky nebylo žádné povědomí. Radniční noviny Tučňák se v té době prostřednictvím svých dvou placených redaktorek věnovaly spíše Nuslím a Braníku než ostatním částem Prahy 4. To mě tehdy hodně rozčilovalo a vedlo vlastně k rozhodnutí Spořilovské noviny založit (mimochodem si dovolím tvrdit, že se situace od té doby příliš nezlepšila).

Jaké byly začátky Spořilovských novin?
Využil jsem know-how z druhého břehu Vltavy, kde jsem o dva roky dříve založil internetové Noviny Prahy 16, použil stejný redakční systém a napojil se na stejné zdroje informací a redakční postupy. Je zajímavé, že zatímco Noviny Prahy 16 nepřežily nástup sociálních sítí a profesionalizaci radničních webů, Spořilovské noviny tu stále jsou. Je to důkaz toho, že Spořilov je zcela svébytným územím s vlastními potřebami a zájmy, které stále veřejná správa příliš nereflektuje. Ostatně za ta léta se to prokázalo při různých petičních akcích. Naposledy při kauze Modré zóny.

Z čeho máte radost?
Právě z té pospolitosti. Bylo to patrné už od začátku. Kolem Spořilovských novin vznikla skupina několika desítek aktivních čtenářů. Přispívali články, komentáři, fotografiemi. Někteří z nich se stali blízkými spolupracovníky - jmenoval bych čtyři z nich, v prvních čtyřech letech to byl Marek Mahdal, později Vladimír Prchlík a Jan Vlasák, ti měli na Spořilovské noviny nejvýraznější vliv. Nesmím zapomenout na pana Jana Fischera, spořilovského zahradníka, který svými texty dokázal precizně formulovat vizi pro starý Spořilov. Jim a dalším desítkám čtenářů a přátel patří poděkování za spolupráci a obětavost pro Spořilov. Za ta léta se podařilo v novinách mnohé - několik setkání čtenářů Spořilovských novin, úžasná akce byla třeba sázení stromu na ostrůvku Hamerského rybníka se zakopáním poselství pro budoucnost. Rád také vzpomínám na vydání několika knih o historii Spořilova.

Jaká je pozice Spořilovských novin v současnosti?
Na to je složitá odpověď a přiznám se, že se mi formuluje těžce. Nástup sociálních sítí v posledních pěti letech nám odvál část čtenářů a přispěvatelů. Na Facebooku vznikl profil Spořilovských novin a hlavně Skupina stránky Spořilovské noviny, kam mohou všichni zájemci vkládat informace ze svého okolí nebo třeba i fotografie ze své zahrádky. Přísun informací se za poslední léta velmi zrychlil, takže řadu zpráv nestačím ani na internetové stránky vkládat a zůstávají jenom na Facebooku. Skupina se stala v poslední době místem, kde se soustředí fotografie a vzpomínky pamětníků na Spořilov. Podobným směrem se ubírají i noviny samotné. Je třeba říci, že na aktuální dění rozhodně nechci rezignovat. Jen je to o tom, získat nové nadšené psavce, lidi ze sousedství, kterým není cizí aktuální dění a rádi by se tomu chtěli ve svém volném čase věnovat. Navíc nastal čas Spořilovské noviny posunout dál. Chci věřit tomu, že se někdo takový najde.