Doc. PhDr. Věnceslava Hrdličková, CSc. je čestnou občankou MČ Praha 4

Zastupitelstvo MČ Praha 4 udělilo na návrh Rady městské části čestné občanství městské části Doc. PhDr. Věnceslavě Hrdličkové, CSc.






Sinoložka, překladatelka a spisovatelka Věnceslava Hrdličková, která žije na Spořilově, oslavila dne 15. 9.2009 životní jubileum (narozena 1924).
Už za války se rozhodla učit se čínsky a sama o svém rozhodnutí před časem v Českém rozhlasu vyprávěla: "To byla zvláštní shoda okolností. Školy byly zavřené a my jsme byli s budoucím manželem vášnivými čtenáři. Dostali se nám do ruky Mathesiovy Zpěvy staré Číny, které nás okouzlily a rozhodli jsme se, že chceme čínštinu poznat. Tak jsme začali v Praze navštěvovat kurzy čínštiny." Na konci čtyřicátých let odjela s manželem na čtyři roky do Číny. "Jeli jsme vlakem - byla to nádherná cesta. Také první dojem z Číny byl pohádkový. Později jsme si vybrali bydlení v Chutungu, což je řada starých čínských domků. Byly tam sice špatné hygienické podmínky, ale my jsme byli rádi, že jsme pronikli do atmosféry běžného života,"

O životě v Číně vyprávěla: "V Číně byla nejdůležitější složkou rodina, která poskytovala sociální zabezpečení všem svým členům. Ten život byl mnohem kolektivnější, než my jsme zvyklí. Dnes se Číňané vracejí ke Konfuciovi. Po celém světě zakládají a finančně podporují konfuciovy ústavy, které nejsou určeny jen ke studiu díla Konfucia, ale také kultury. U nás byl založen na univerzitě v Olomouci. Dodneška je pro mě nepochopitelné, že se jim podařilo prosadit politiku jednoho dítěte, protože hlavním štěstím čínské rodiny bylo mít hodně dětí, především synů. Má to své klady, ale i zápory."

Věnceslava Hrdličková v letech 1945-50 vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy; současně 1946-48 navštěvovala Graduate School Harvardské univerzity v Cambrige (Massachusetts). Roku 1950 získala doktorát filozofie (PhDr.), 1967 hodnost CSc., 1990 docenturu Karlovy univerzity. V letech 1951-54 se zabývala terénním výzkumem orální literatury v ČLR, 1954-82 působila na katedře věd o zemích Asie a Afriky FF UK na oboru sinologie (s přestávkami v letech 1957-61 a 1964-69, kdy ve spolupráci se Z. Hrdličkou prováděla v Japonsku výzkum japonské orální literatury a uměleckých řemesel).

Předmětem jejího odborného zájmu je čínská a japonská orální literatura, výzkum dnes již téměř vymizelých druhů, způsobů jejich výuky, orální realizace, kinetického kódu. Od konce 80. let se soustředila na studium estetiky čínských a japonských zahrad - čínské a japonské zahrady jako komplexní kulturní jev, možnosti jejich uplatnění v evropském prostředí.
Je spoluzakladatelkou Bonsai klubu Praha (1981), čestnou členkou Univerzitní bonsajové společnosti, Budapešť (1990), předsedkyní Česko-čínské společnosti (1990) a členkou řady mezinárodních učených společností (The Asiatic Society of Japan, Tokio, The Japan Society, New York, Nordic Institute of Folklore, Finsko, European Association of Chinese Studies, Paříž). Roku 1994 jí byla udělena zlatá plaketa F. Palackého AV ČR za zásluhy ve společenských vědách a 1995 zlatá medaile Masarykovy akademie umění.
D.-k.: (se Z. Hrdličkou), Japanese Pottery of Everyday Life, Praha 1974; Dějiny čínské literatury, Praha 1980; Kouzelná tykev, Praha 1981; (se Z. Hrdličkou), L'art des jardins japonais, Paris 1981; (se Z. Hrdličkou), Japanische Gartenkunst, Hanau 1981; (s P. Herynkem a Z. Hrdličkou), Bonsai, miniaturní strom v misce, Praha 1983; Příběhy o soudci Ookovi, Praha 1984; (se Z. Hrdličkou), The Art of Japanese Gardening, London 1989; (se Z. Hrdličkou), Ikebana, Bonsai. Landschaften in Schalen, Hanau 1991; (se Z. Hrdličkou), Ikebana Bonsai, Paris 1991; (se Z. Hrdličkou), Čína císaře Šen-cunga, Praha 1992; (se Z. Hrdličkou), Les plus beaux récits du Japon, Paris 1993; Najlepša pahljačka, Ljubljana 1996; (se Z. Hrdličkou), Japanische Gartenkunst (5. přeprac. vyd.), Hanau 1997; (se Z. Hrdličkou), Umění japonských zahrad, Praha 1997; (se Z. Hrdličkou), Čínské zahrady, filozofie a estetika, Praha 1997; (se Z. Hrdličkou), Smích je mým řemeslem, Praha 1997.
PŘEKLADY: (se Z. Hrdličkou), Lotosová zátoka [čínské povídky], Praha 1951; (se Z. Hrdličkou), Sanjutei Enčó: Pivoňková lucerna, Praha 1981; Jarní hlasy [čínské povídky, cena Obce překladatelů], Praha 1997; překlady více než devadesáti anglických, čínských a japonských filmů.
D.-č./sb.: The first translations of Buddhist sutras in Chinese literature and their place in the development of storytelling, ArOr 26 (1958): 114-144; Some questions connected with Tun-huang pien-wan, ArOr 30 (1965): 211-230; The professional training of Chinese storytellers and the storytellers' guilds, ArOr 33 (1965): 225-248; Japanese professional Storytellers in: Folklore Genres, University of Texas 1967; Traditional and Individual Creativity in the Chinese and Japanese Storytelling in: Literaturen Asiens and Afrikas, Berlin 1981; Gramophone Recordings of the Representative Tales of Katsura Bunraku, Journal of the Folklore Institute, vol. IX, No 2/3.
L.: Gulliver, č. 2, Tokio 1991; Radcliffe Quarterly (Cambridge, USA), podzim 1991; Japan-America Jornal (Honolulu), 11. 11. 1991; Lidové noviny, 6. 3. 1993; Asahi šinbun (Tokio), 5. 11. 1993; Bonsai Slovakia 97 (Nitra), 22. 4. 1997.

---

Související články:
Věna a Zdeněk Hrdličkoví: Čas nemá svoju moc nad ich múdrosťou a láskou ...
http://www.bonsai-sba.sk/index.php/lanky-othermenu-2/22-predstavujeme-vam/92-vna-a-zdenk-hrdlikovi