Korsický lev a francouzská holubice

Autor: Redakce <noviny(at)sporilov.info>, Téma: Kolem Spořilova, Vydáno dne: 24. 10. 2008

Korsický lev a Francouzská revoluceSpořilovské noviny jsou vedle svých vlastních projektů partnery dalších zajímavých kulturních počinů. Jedním z nich je i nová kniha Korsický lev a francouzská holubice, která může být pro vás zajímavou inspirací pro vánoční dárek pod spořilovský stromeček.
Ohromná paleta hýřící barvami, provoněná macchií a láskou dvou hlavních aktérů. Osud, žal, nenaplněná touha, vzájemně se prolínající životní příběhy, jež čtenáři berou dech a zároveň ho nutí k hlubokému zamyšlení. To je nový historický román Korsický lev a francouzská holubice spisovatele Roberta Tingela, který z temných hlubin zapomnění vyzdvihl korsického hrdinu Pasquala Paoliho, jehož v druhé polovině 18. století opěvoval celý svět. Dokonale provázaný dynamický příběh, odehrávající se na jednom z nejkrásnějších středomořských ostrovů a zároveň v mocné Francii, začíná v roce 1755. Nejdříve jen šumí jako horský potok, postupně do něj vplouvají jednotlivé historické postavy. Stále se zrychlujícím tokem jsou unášeny k hřmícímu vodopádu jménem Velká francouzská revoluce. Chcete-li se dozvědět, proč k této krvavé a smutné dějinné události došlo, jak probíhala a skončila, objednejte si knihu na www.computermedia.cz.

Pro ilustraci níže nabízíme jako ukázku jednu z kapitol knihy.

Kapitola 14: Narození princezny

Vídeň, zámek Hofburg, 2. listopadu 1755

Jako by ničivé zemětřesení, doprovázené vlnou tsunami, která v jižním Portugalsku dosáhla výšky neuvěřitelných třiceti metrů, bylo gongem, který ohlásil celé Evropě narození významné osobnosti. Tsunami, která zvedla výšku v Gibraltarském průlivu o dva metry a jejíž sílu a moc pocítili i na pobřeží Francie, Anglie, Irska, Belgie a Holandska, vyvrhla na tento starý kontinent hrůzostrašný osud, který hledal tělo, jež by se stalo jeho domovem.
„Áááá!“ ozval se výkřik, který vmžiku pohltily brokátové závěsy na vysokých zámeckých oknech. Obtloustlá tvář dříve jistě pohledné ženy se topila v bílých poduškách jako v rozběsněném oceánu. Krůpěje potu, ve kterých se odráželo světlo svíček, se jí koulely po obličeji a později mizely v mokrých mapách na polštáři. Dlouhé svítivě zlaté vlasy ležely divoce rozhozeny kolem její hlavy. Vždy čistě bílá pleť byla nyní zarudlá a modré živé oči poněkud pobledlé únavou a porodními bolestmi. Ležela, držíc si oběma rukama velké břicho, ztvrdlé silnou kontrakcí v kámen. Zkušená rodička, která přivedla na svět již čtrnáct dětí, nyní procházela tou nejtěžší a nejbolestivější fází porodu. Pravidelné kontrakce po necelých třech minutách napovídaly blížícímu se narození dítěte.
Nešťastný osud se prohnal pobřežními státy jako vítr a nořil se stále hlouběji do vnitrozemí. Neviňátko, které vyciťovalo jeho nepřízeň a hrůzu, se schovávalo v matčině lůně, jak nejdéle to šlo. Snad se domnívalo, že běs přelétne celé Rakousko a usadí se někde v Uhrách. Avšak když se přiblížil k Vídni, zmírnil tempo. Kroužil kolem jako sup, který ale nečekal na smrt, nýbrž na narození. Neviňátku jeho skrýš nepomohla. Teplé břicho matky nezabránilo příchodu ledového dechu, který již vstoupil do císařovniny ložnice.
„Zatlačte! Jen pořádně zatlačte! Nebojte se. Už vidím hlavičku,“ pobízel panovnici dvorní lékař. „Ještě. Ještě. Jen tlačte! Zhluboka se nadýchněte a zatlačte!“
Marie Terezie napnula všechny síly, zrudla v obličeji jako růže a modré oči ukryla odulá víčka sevřená křečí.
„Bééééé! Béééééé!“
Místnost naplnil slabý dívčí pláč.
„Je to holčička! Holčička! A jak krásná,“ volal lékař, drže děcko v rukou. Obtloustlé tělo rodičky se náhle vymanilo ze strnulé křeče a rozvalilo se po celé posteli. Růž z tváře zmizela, ústa prokrojil mírný úsměv a z dokořán otevřených očí zasvítilo samo nebe. Jen pot se stále řinul jako řeka a lepil svou solí dlouhé zlaté vlasy do úzkých pramínků.
„Béééé, béééé,“ brečelo miminko vyciťující chladný osud, který mu pronikal jemnou pokožkou do tělíčka.
„Řekl jste holčička?“ zeptala se šťastná matka, teď už klidně a vyrovnaně. „Ano,“ přikývl lékař.
„No tak mi ji přece ukažte!“ zazněl v jejím hlase panovnický tón.
„Tady je!“ usmál se lékař a přiložil jí dítě k velkým ňadrům.
„Krásná. Opravdu nádherná. Snad nejhezčí z mých dětí,“ řekla něžně a políbila dcerušku na mokré vlásky. „Učiním z ní velkou panovnici. Královnu mocné země. Země, která se bude sklánět před její krásou jako před paprsky vycházejícího slunce. Stane se slavnou.“
Pohledem bloudila někde v neznámu a ústa otvírala k velkým proroctvím. „Bude se jmenovat -“
Lékař nastražil uši.
„Ano, její jméno musí nést část jména mého -“ blábolila zasněně spíše pro sebe. „Bude se jmenovat… její jméno bude znít -“ opakovala stále dokola, jako by nevěděla, kdy přestat.
„Bude se jmenovat -“
Výraz její tváře se jasnil a hned zase mračil jako dubnová obloha.
„Ano, už to mám!“ zvolala vítězoslavně. „Marie Antoinetta.“

Autor: Robert Tingel
Název knihy: Korsický lev a francouzská holubice
Nakladatel: Computer Media s.r.o.
Termín vydání: polovina listopadu 2008