A já jsem tu ve druhé třídě u bazénu dostala svou první pusu a jak vidíte dodnes nezapoměla. Je to již 50 let. Pamatuji si mokré vlasy, které vítr usušil než jsem vyšlapala dřevěné schody a došla k první kachlíkové vilce (dnes u podchodu u metra) na "staráku".

Plivátko již nepamatuji, znám ho z vyprávění svého otce a byl jsem tam několikrát na průzkumu. Bohužel Plivátko zanikne při výstavbě plánovaného "buzinec" :-) centra v této lokalitě.

Nemáte někdo fotografie z Plivátka? Zapátrejte prosím ve svých archivech, na půdách, naskenujte a pošlete (případné oskenování lze na počkání provést v redakci).

https://www.krcakzije.cz/lokalita/jatka- rasovna-nebo-plivatko-historie-arealu-in terlov.html

A já jsem tam ztratila řetízek se zlatým pavoučkem.Dodnes si myslím, že ho tam najdu. Dobře se tam randilo :) Kdopak si pamatujete ještě na " velblouda" před plivátkem, který se projížděl na kole a " kopečky" pod Geofyzikou ?
Zlaté časy !

V mych vzpominkach zustava Plivatko oazou detske zabavy v 50. a zac. 60.let. Byla jsem tam casto s rodici a jeste casteji s kamaradkami. Nejkrasnejsi byly prazdninove nedele, kdy jsme doma zabalili veci hned rano a vyrazili na Plivatko, abychom tam byli driv nez dorazi spousty lidi z celeho okoli. Odpoledne Plivatko pripominalo krabicku sardinek, s lidmi vsude kolem ve vode, na trave i na betonu.

I já jsem v dětství byla několikrát na "Plivátku". Bylo to malé koupaliště nedaleko našeho domu. Nezapomenutelnou vzpomínku mám na paní Papáčkovou, která v malém občerstvovacím stanku prodávala mimo jiné i úžasně dobré karajíce chleba namazané obyčejnou hořčicí za 20 haléřů.
A pamatuje si někdo ze spořilováků na sáňkování na kopci u "studně" kde rostlo několik stromků. Bylo to za španělskou vilou, kde je nyní vyhloubena dálnice.

Sankovani za Sporilovem si pamatuji, ale nevim jestli mame na mysli ten samy kopec. My jsme chodivali na kopec "nad transformatorem". Transformator byl na hornim konci Bocni I a vrchol kopce byl nekde v mistech, kde dnes smycka z ul. Turkove navazuje na 5.kvetna. Tam jsme take chodili se skolou na "prespolaky", ktere poradal atleticky nadsenec, bafunar a ucitel telocviku z tehdejsi 87. osmiletky/devitiletky Otakar Zelenka. Po strane zacinal sad, kam se chodilo randit, v zime lyzovat a odtud se dalo sjet na lyzich smerem k Plivatku pres prostory, ktere dnes patri stanici metra v Roztylech. A co takhle brusleni na Hamraku?

V 60 letech Jsem chodila na Spořilov do Školy.
Na pana Zelenku si vzpomínám a ještě dnes se mi vybaví jeho obraz, vysoký štíhlý , hnědé vlasy, neměl rád výmluvy pro absenci v hodině tělocviku. Byl výborný učitel,ale pŕísný.
Do Plivátka jsme se chodili koupat , a jedlI pochoutku tehdejší doby, chleba s hořticí a mělI první rande.
Bydlela jsem s rodiči na Hutích , v Huťské ulici, přímo nad Hamrákem. V zimě, tehdy padalo hodně sněhu a byly velikém mrazy, takže jsem přímo u domovní branky nazula brusle a sjela po relativně táhlé ale prudké cestě přímo led.
Tam jsme hráli s klukama hokej , na kousku , který jsme si předním odehrávali.
Jsem nadšená , že jsem náhodou našla Vaší vzpomínkovou platformou .
Žijí skoro 50 let v Německu , a o to silněji jsou moje emoce číst o starých vlasech .
Přeji vše dobré dobrým lidem
MD

Přečetla jsem si článek o Plivátku,jsem Spořilovská rodačka,naše rodina tady žije již od roku 1929,tz,žejsme starousedlíci.Také vzpomínám na kouipaliště,moc rádi jsme tam chodili a užili jsme si spoustu zábavy,nevím jestli si někdo ještě také vzpomene na pávy,kteří tam také žili,chleba s hořčicí za 0,30hal.to byla klasika.Škoda,že koupaliště zaniklo při stavbě metra,i když torzo bazénu se stále nachází na svém místě.

Na pavy si bohuzel nepamatuji.
Take jsem sporilovska rodacka a ackoliv na Sprilove uz desitky let neziji, moje rodina je tam od 1928 a moji pribuzni byli mezi prvnimi zaky navstevujicimi "mysarnu" a pozdeji sporilovskou skolu.

Pávi tam byli, chovali je nejspíš v Interlovu. Naposledy jsem jednoho viděl, jak si vykračoval kolem již otevřené stanice metra Roztyly, jakoby mu to tam patřilo.

Na Plivátko se chodilo cestou mezi zahrádkami od Geofyzikálního ústavu. Pořád si pamatuju tu vůni sluncem vyšisovaného dřeva z ohrady Plivátka a stánků. Kolem dokola bazénu byl ještě mělkej prostor v betonu, na umytí nohou. Tam se často topily včely a děti často dostaly pigáro. Dole pod hlavním bazénem bylo kruhové brouzdaliště pro děti a pár kovových rámových kolotočů. Plivátko zaniklo s výstavbou metra, protože tunel vede nejspíš přímo pod ním. Ta cesta od Geof.ústavu je přeseklá dálnicí ale kousek z ní zůstal směrem k Ovčínu za metrem Roztyly. Tam je taky ještě původní ostře stoupavá cesta pro pěší. Tím směrem se došlo K dubu, kterej tam pořád poctivě stojí naproti centru Chodov.

Coach Outlet Online
Coach Outlet
Coach Factory Outlet
Coach Outlet Online
Coach Factory Outlet
Coach Outlet Store Online
Coach Outlet Store Online
Coach Factory Outlet
Coach Outlet
Coach Handbags Outlet
Coach Outlet
C oach Outlet
Chanel Outlet Online
Louis Vuitton
Louis Vuitton Outlet
Gucci Belts
Gu cci Belt
Louis Vuitton Outlet
Oakley Sunglasses Outlet
Louis Vuitton Outlet
Oakley Sunglasses Outlet
Oakley Sunglasses
Oakley Sunglasses
Louis Vuitton Outlet
Louis Vuitton Outlet
Louis Vuitton Outlet
Louis Vuitton Handbags
Louis Vuitton Outlet Online
Louis Vuitton Handbags
Louis Vuitton
Louis Vuitton Handbags
Louis Vuitton Outlet Online
Chanel Outlet
Chanel Outlet
Chanel Outlet
Chanel
Oakley Sunglasses
Oakley Sunglasses Outlet
Oakley Sunglasses
Oakley Sunglasses
Oakley Sunglasses Outlet
Oakley Sunglasses Out

Někde poblíž býval areál, snad tehdy svazarmu, kde létali s upoutanými modely a proháněli upoutané modely aut. Ale kde to přesně bylo už vím
prd !!!

V padesátých letech minulého století jsme bydleli s bratrem a rodiči v Praze XIV.-Nuslích a chodili do 91. osmileté střední školy na Náměstí Československých Legionářů, pod Nuselskou sokolovnou (dnes základní škola Táborská, na Nám. Generála Kutlvašra). V Nuslích bohužel nevznikl tehdy žádný palvecký bazén, ani koupaliště (existovaly sic tehdy lázně Nusle v Otakarově ulici, ale spíše vanové s velmi malým bazénkem). Malé koupaliště bylo tehdy v místě Novoměstského předmostí dnešního nuselského mostu (tzv. Koupaliště Folimanka, které se stavbou mostu zaniklo-a pro nás dostupný "chleba s hořčicí" tam neměli), ale mnohem raději jsme měli Spořilovské koupaliště, v době, kdy tradiční chléb s hořčicí byl ještě levnější (pouhých 10 haléřů). Proto bychom chtěli článek se vzpomínkou na toto koupaliště a strávené sluneční dny v nelehkých padesátých letech velice ocenit.
Krásné dny a Slunce v duši srdečně
doc. Vratislav a MUDr. Zdeněk Preclíkovi

V padesátých letech minulého století jsme bydleli s bratrem a rodiči v Praze XIV.-Nuslích a chodili do 91. osmileté střední školy na Náměstí Československých Legionářů, pod Nuselskou sokolovnou (dnes základní škola Táborská, na Nám. Generála Kutlvašra). V Nuslích bohužel nevznikl tehdy žádný palvecký bazén, ani koupaliště (existovaly sic tehdy lázně Nusle v Otakarově ulici, ale spíše vanové s velmi malým bazénkem). Malé koupaliště bylo tehdy v místě Novoměstského předmostí dnešního nuselského mostu (tzv. Koupaliště Folimanka, které se stavbou mostu zaniklo-a pro nás dostupný "chleba s hořčicí" tam neměli), ale mnohem raději jsme měli Spořilovské koupaliště, v době, kdy tradiční chléb s hořčicí byl ještě levnější (pouhých 10 haléřů). Proto bychom chtěli článek se vzpomínkou na toto koupaliště a strávené sluneční dny v nelehkých padesátých letech velice ocenit.
Slunce vduši v dnešní koronavirové době